Poté, co v roce 1742 po prohrané prusko-rakouské válce ztratilo Rakousko podstatnou část Slezska, stal se Hlučín pruským městem. Tento stav trval až do roku 1920, kdy bylo k nové Československé republice na základě Versailleské smlouvy připojeno území tzv. jižního Ratibořska, od té doby nazývané Hlučínsko. Kniha popisuje především dvě století architektury v Hlučíně. V 19. století byla zdejší architektura pod přímým vlivem kulturních center Pruska, tj. Berlína a Vratislavi. Charakteristický pro toto období je tzv. styl Hannoverské školy inspirovaný severskou cihlovou gotikou. Připojením Hlučínska k Československé republice nastala pro architekturu Hlučínska nová etapa jejího vývoje, ve kterém byly zpřetrhány dřívější vazby k Prusku. Personální změny byly vyřešeny angažováním architektů nejen z Opavy či Moravské Ostravy, ale u zásadních zakázek také z Prahy a Brna.