Bohumil Kupec byl jako statisíce dalších
Čechů odveden do první světové války. Své
zážitky a poznatky si zaznamenával od června
1915 do března 1926 takřka denně – nejprve
jako voják rakousko-uherské armády
na ruské frontě, poté jako zajatec v ruském
zázemí, následně jako příslušník československých
legií v Rusku a nakonec jako pracovník
Československého červeného kříže
v nejvýchodnější zemi nové republiky, na
Podkarpatské Rusi.
Autor věcně líčí boje, zraněné a mrtvé,
s nimiž jako sanitář přicházel často do styku,
stejně jako život v zákopech i za frontou,
ale také až neuvěřitelně čilý kulturní život
československých legionářů. Objevné jsou
jeho záznamy o poměrech na Podkarpatské
Rusi v prvních letech ČSR. Jako spoluorganizátor
zavádění systematické lékařské péče
na tomto zaostalém území je Bohumil Kupec
poznal opravdu důkladně.