Co asi prolétne hlavou stárnoucí ženě ve chvíli, kdy účtuje se životem? Lituje zmařených nadějí, vzpomíná na lásku, která ji neopustila ani po smrti nebo se omlouvá v duchu všem, kterým ublížila? Proč šňupala kokain a dopustila, aby její mozek vplul do míst, odkud není návratu?
Eva spoléhá na novinářku Beatu, kterou nadchl její příběh tolik, že společnými silami napsaly knihu. Doufá, že jí písmenka a řádky svěřené s důvěrou jediné přítelkyni, přinesou rozhřešení.
I když je sama téměř zapomenutá a zbavená práv rozhodovat sama o sobě, je to právě Beata, kdo hltá každé její slovo, kašle na vlastní soukromí a napsanými kapitolami přesvědčuje, jak moc ji Eva zajímá. Eva má však dceru Ester. Ublíženou, do ulity zavřenou dívku žijící za vysokou zdí nenávisti a hořkého pohrdání. Dokáže pochopit matčin život a přijmout její zpověď?
-----------------------------------------------------------------------------
Úryvek ze zadní strany obálky a kratší verze anotace:
„Maruško!“ zavolala a šla dál. Pokoj byl prázdný. Nedbale odhozená přikrývka, zválený polštář a prostěradlo svědčily jak o tom, že moc asi nespala, tak o kvapném odchodu.
„Co to má…“ zamumlala Eva pro sebe, když si všimla kusu papíru na stolku. V neblahé předtuše se k němu vrhla. Rozmáchlým rychlým rukopisem tam stálo:
Nemůžu se vrátit domů. Vyřiď Milošovi a hlavně Lukáškovi, že jsem je milovala. Ledová pěst jí sevřela hrdlo a Eva zaúpěla. Zabiju ho, jednou ho zabiju. Falešná morálka! A co lidská důstojnost podupaná pachem peněz? Co normální lidské city znevážené drogou? Jestli se opravdu něco stane, můžu za to já. Jak proboha,vysvětlím malýmu klukovi, že jsem ho připravila o milující mámu? Co řeknu Milošovi? Eva zdrceně klesla na rozválenou postel.
„Odpusť…, panebože, odpusť mi to,“ vzlykala a civěla na cár papíru, který pevně svírala v ruce.
* * *
Proč Eva šňupala kokain a dopustila, aby její mozek vplul do míst, odkud není návratu? Spoléhá na novinářku Beatu, kterou její příběh nadchl natolik, že společně napsaly knihu. Zapomenutá a zbavená práv rozhodovat sama o sobě vypráví Beatě poctivě svůj příběh.
Okouzlená Beata hltá každé její slovo a píše tak, že zapomíná na vlastní soukromí. Eva má však dceru Ester. Ublíženou, do ulity zavřenou dívku žijící za vysokou zdí nenávisti a hořkého pohrdání.
Dokáže pochopit matčin život a přijmout její zpověď?