Vzpomínková kniha slovenské zpěvačky a skladatelky Mariky Gombitové.
Ukázka z textu:
Natočila jsem televizní medailon Nočné lampy s Jarkou Hargašovou. V pořadu jsem vystoupila nejen já, ale také tři moji nejbližší spolupracovníci – Kamil Peteraj, Meky Žbirka a Janko Lehotský. Vyprávěli o našem seznámení i letité spolupráci a přišla řeč také na moje zranění. Jarka Hargašová se mě zeptala, jestli je možné se s něčím takovým smířit, a já popravdě odpověděla, že s tím se smířit nelze. A jestli to někdo tvrdí, pak nemluví pravdu. Jsem ale šťastná, že přesto mohu dělat práci, kterou miluji, že jsem se dokázala přijmout a zase se začala mít ráda. Akceptovat sebe samého takového, jaký je, to je pro člověka nejdůležitější. Jednou z nejsilnějších věcí je víra. Nezáleží na tom, v co člověk věří, ale v něco věřit musí. Dodnes mi není jedno, že jsem skončila na vozíku, ale otázku – proč právě já? – si už nekladu. Odpověď na ni stejně neexistuje. Prostě se tak stalo a je třeba to akceptovat.