Monografie zachycuje a hodnotí hlavní tendence ve vztazích mezi katolickou církví a Československou republikou v meziválečném období. Vzájemný vztah se výrazně proměňoval, s jistou nadsázkou můžeme říct od nepřátelství ke spolupráci. Byl to svým způsobem souboj o to, co bude z minulosti zachováno, jakoby definovaný Masarykovým výrokem, že katolíci budou mít tolik práv, kolik si jich vydobudou. Postoj vůči církvi u nás nebyl jednotný. Jiný byl na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jinak se projevoval v českých zemích. V Evropě, ale i ve světě to byla svým způsobem unikátní situace. Zatímco existují země, které jsou již tradičně označovány jako katolické, nebo naopak nekatolické, na území Československa se religiozita výrazně lišila podle regionů a afinita k náboženství vzrůstala na pomyslné ose od západu k východu.