Když Donald Trump nečekaně vyhrál americké prezidentské volby, stal se z čerstvě vydané knihy Horalská elegie od debutujícího autora J. D. Vance nečekaný bestseller – kniha totiž čtivě, působivě a výstižně líčí prostředí, z něhož se rekrutovala velká část Trumpových voličů, tj. prostředí bílé americké chudiny. Horalská elegie nabízí ovšem nejen detailní popis onoho prostředí, ale rovněž vroucí a osobní analýzu krize kultury chudých bělošských Američanů. O rozkladu této společenské skupiny, procesu, který nenápadně probíhá už více než čtyřicet let, se píše stále častěji a se stále větším znepokojením, ale dosud nikdo jej nepopsal zevnitř a tak kriticky. V Horalské elegii J. D. Vance pravdivě líčí, jak prožívá sociální, regionální a společenský úpadek člověk, který se s tímto břemenem narodil. Příběh rodiny Vancových začal v poválečné Americe nadějí. Autorovi prarodiče byli „zamilovaní, ale chudí jako kostelní myš“. Přestěhovali se z apalačského regionu Kentucky do Ohia s nadějí, že uniknou strašné chudobě, která je obklopovala. Stali se příslušníky střední třídy a nakonec jedno z jejich vnoučat absolvovalo právnickou fakultu Yaleovy univerzity, což je konvenčním měřítkem společenského vzestupu. Ale když se začteme do rodinné ságy Horalské elegie, postupně zjistíme, že autorovi prarodiče, teta, strýček, sestra a především jeho matka se s životem ve střední třídě jen obtížně vyrovnávali, že se nikdy zcela nevymanili z minulosti poznamenané týráním, alkoholismem, chudobou a traumaty, problémy charakteristickými pro jejich oblast Ameriky. S pronikavou upřímností Vance ukazuje, že démony své chaotické rodinné historie v sobě stále nosí i on. Autor napsal hluboce dojímavé vzpomínky s dávkou humoru a s živě vylíčenými skutečnými postavami, ale zároveň naléhavou a znepokojivou meditaci o tom, že ve velké oblasti Spojených států ztratili lidé víru ve svůj americký sen.