Kniha volně navazuje na Pilařovu úspěšnou monografii o českém literárním undergroundu, i tentokrát si totiž autor všímá literárních jevů, které bývají považovány za okrajové. V centru jeho pozornosti se ocitly problémy související s českým pojetím populární literatury a kultovního románu, jimž se věnuje prostřednictvím analýz próz P. Šabacha, J. Topola, M. Urbana a M. Viewegha. Neustálé napětí mezi kulturním centrem a periferií je demonstrováno na vytváření a porušování literárních klišé v exilovém i domácím písemnictví, ale také na vztahu mezi českým národním kánonem a texty vzniklými v regionu širšího Ostravska.