Autobiografická kniha amerického žurnalisty Scotta Stossela je upřímnou a nic neskrývající zpovědí života s úzkostnou poruchou. Její autor, úspěšný novinář, ve svém nitru skrývá každodenní boj s mnoha fobiemi, jako je emetofobie (strach ze zvracení), astenofobie (strach ze ztráty vědomí), glossofobie (strach z mluvení na veřejnosti) či agorafobie a klaustrofobie, a s neracionálními strachy a obavami, které jej ochromují a velmi mu ztěžují život.
Aby porozuměl tomu, co je s ním "špatně", volí přístup značně zeširoka, počínaje starověkými názory na nemoci a léčebné postupy, přes Freuda až po vlastní zkušenosti s psychology a psychiatry a jimi předepisovanými léky. Autor promýšlí i rodinnou anamnézu a paralely s vlastními příbuznými, roli dědičnosti a prostředí. Nakonec se však se svými démony smiřuje, neboť na své pouti k vlastnímu vyléčení objevil mnohé klady, které mu jeho stav poskytuje a bez nichž si nedovede představit život.
Tento průzkum vlastní duše je protkán i řadou směšných až absurdních příběhů, které v souvislosti se svými fobiemi Stossel zažil. Například když dostane záchvat průjmu mezi rekreující se rodinou Kennedyů v hotelu hlídaném tajnými agenty, či když získá zkušenost s takzvanou expoziční terapií, kdy je pacient trpící emetofobií a astenofobií nucen hovořit před imaginárním publikem, s televizí v zádech ve smyčce přehrávající záběry zvracejících lidí.