Dosud ještě nikdy v dějinách lidstva se nešířily informace a různé zprávy (ať už pravdivé, nebo vymyšlené či zavádějící) tak rychle, jako dnes. V politice se mluví o informační válce, v ezoterice či alternativní medicíně je možné i nemožné, a tzv. konspirační teorie včetně víry v mimozemšťany na Zemi jsou divočejší než ty nejlepší literární sci-fi díla. Nejhorší na tom je, že běžný člověk neví, z jakých informačních zdrojů vlastně čerpat, jaké nástrahy se v kterém zdroji skrývají a jak všechna ta protichůdná tvrzení třídit.
V tom zmatku se může stát majákem i tato publikace. Není to kniha o tom, co si má člověk myslet. Je o tom, jak myslet. Chcete-li žít v tomto světě s nadějí, že se nestanete jen hloupou loutkou pro podvodníky, cvoky i sice upřímné, ale poblázněné lidi, musíte používat svůj mozek. Přemýšlejte jako vědec: vždy mějte na paměti celkový obraz. Dobrý skeptik je připraven na všechno jednoduše tím, že dokáže myslet kriticky. Pochopil totiž moudrost člověka, jenž se na všechno ptá.
Autor se zabývá mechanizmem lidského myšlení. Rozebírá, co je a jak vzniká víra a pověry. Analyzuje vědecké myšlení, význam skepse a pochybností. Zabývá se úlohou fantazie a rozhodně nepopírá její obrovský význam, akorát jí vymezuje správné, tvořivé místo. Také možná překvapí tvrzením, že v myšlení (ať kritickém, či nekritickém) nehraje roli inteligence! Vysvětluje, jak funguje paměť, jak se časem zkreslují vzpomínky, jak je naše vnímání a myšlení zamlžováno našimi předsudky nebo touhami. Neopomíná ani to, jak je důležitý spánek a strava a vůbec jak pečovat o svůj mozek.
Pozoruhodně názorná a vtipná je celá jedna část knihy, v níž se jednotlivé kapitoly věnují různým konkrétním tématům a tvrzením, která jsou pro ně typická. Autor předvádí, jak lze k těmto tvrzením přistupovat, aniž by člověk sklouzl do slepé víry v absurdní představy, ale také aniž by se uzavřel do zkostnatělé omezenosti, která si nedohlédne na špičku nosu. Tyto ukázky vzbuzují úsměv nebo čtenáře přímo rozesmějí – tedy pokud je schopen se pobavit na lidské hlouposti či naivitě (včetně své vlastní). Jedná se zde o témata jako UFO, paranormální jevy, alternativní medicína, konspirační teorie, konec světa, zázraky, Atlantida, pochybnosti ohledně přistání na Měsíci a další.
Posláním této knihy je, aby se lidé nestávali obětmi: obětmi buď prosté hlouposti, anebo cílených podvodů. Vždyť každý, kdo šíří určité ideje a chce, aby jim uvěřilo co nejvíc lidí, má své zájmy a ví, proč to dělá. Jeho „ovečky“ to ovšem často netuší. Člověk rozumný by měl vždycky žádat důkazy, nespokojit se s námitkou, že „důležitá je víra“ a podobně. V této souvislosti je hezké, že autor vybízí čtenáře jednat s těmi, kdo tvrdí něco absurdního či těžce uvěřitelného, klidně a mile. Určitě nenabádá k agresivní nebo arogantní konfrontaci, a už vůbec ne k názorové nenávisti. A také mu nejde o to, abychom snad začali myslet a žít pouze přízemně.
Přesvědčením Guye Harrisona je konstruktivní optimizmus. Smyslem života je podle něj krása, jež spočívá v tom, že vše neustále zpochybňujeme, ale zároveň jsme všemu otevření – protože pokud na něco (zatím) nejsou důkazy, neznamená to, že to neexistuje nebo jednou nemůže existovat, nebo že se nemohou dít zázraky... I skeptik může mít v životě spoustu radosti, nadšení a vzrušení, může poznávat a objevovat či vytvářet nové, ohromující věci, přičemž si zachovává myšlenkovou nezávislost a zdravou míru skepse. Je to tedy opravdu životodárná kniha, která nevede k ponurému životu bez fantazie a kouzla, ale k moudrému žití s vědomím hodným „osvícené“ lidské bytosti.
