Z důvodu skepse a nedůvěřivosti české společnosti k tradičnímu náboženství, je katolicismus často obecně považován za synonymum pro nehybnost či zpátečnictví. Vzhledem k problematičnosti a spletitosti studia náboženství se zdá být užitečné, obrátit svou pozornost k jednotlivým (historickým) aktérům. Kvůli dlouhodobému opomíjení je tento pohled „zdola“ ještě zajímavější u žen. Jak se tedy náboženství odrazilo v jejich konkrétním psaní nebo jednání?

Kniha pojednává o ženských aktivitách v českém politickém katolicismu. Sleduje proměny sebepojetí organizovaných katolických žen, popřípadě strategiemi a vyjednáváním s katolickými muži. Obrací svou hlavní pozornost na přelom 19. a 20. století, kdy se v českém prostředí zvětšují možnosti uplatnění žen ve veřejné sféře.