Byli jste někdy v takovým tom problémovým věku mezi čtrnácti a jedna dvaceti, kdy vám zdánlivě nikdo nerozuměl, obden jste si připadali jako před nervovým zhroucením, prožívali první lásky, potýkali se se školou, občas si dali nějakou drogu a přitom trpěli naivní neutuchající představou, že právě vy jste předurčení k tomu, abyste změnili svět? Já to měl podobně. A kam mě to dostalo? Na  kolena…

Nevím, do jaké míry si za svůj konec můžu sám a jakou roli v něm sehrálo řízení osudu. S jistotou však mohu říct, že mé bytí bylo jiné než životy ostatních, jelikož mě již od útlého věku provázel hlas shůry. Nejprve šeptal. Časem sílil a nakonec naléhal. A já? Já mu postupně podlehl a nakonec přišel o všechno…