Jan Werich byl moudrý klaun, věděl žít nejen tehdy, když se mu dařilo, ale i tehdy, když byl jeho život naplněn morovýma ranami. Zažil kopec srandy, když se on i jeho umělecký druh Jiří Voskovec, ale hlavně hledisko před nimi, mohlo umlátit smíchy. A zažil i chvíle pochmurné, ze kterých mu pomáhal právě jeho úžasný nadhled a smysl pro humor. Jan Werich věděl, že smutek i smích jsou si náramně blízko, tak blízko, že nejednou spolu smíchají.