Emily ví, že je neurotická. Ale není to žádná katastrofa, se svými slabostmi už umí docela dobře pracovat. Má je pod kontrolou. Víceméně. Když musí letět letadlem, nosí kompresní punčochy (přece aby nedostala trombózu, to je jasné). Když se jí zdá, že ji lidé považují za starší, než ve skutečnosti je, začne chodit častěji cvičit a omezí lepek. Naštěstí má vedle sebe stabilního a spolehlivého Davida, který se už brzy stane jejím manželem – tedy za předpokladu, že přežijí svatbu, na niž se chystá dorazit celá Emilyina dysfunkční rodina.

Na svatbu se těší především její matka, terapeutka Marla, která své děti diagnostikovala od útlého mládí, a nyní má pocit, že svatba je dokonalá příležitost absolvovat pár rodinných terapeutických sezení. Emily je z tohoto plánu nadšená mnohem méně, stejně jako její sourozenci. Starší sestra Lauren je navíc feministka a svatby příliš neuznává, definují totiž příliš dogmaticky genderové role. Emilyin bratr Jason je zase čerstvě rozvedený a snad až příliš horlivě se znovu vrhl do života „singles“. Korunu tomu všemu nasazuje i Davidův bratr, který má zase velmi podivnou zálibu zúčastňovat se vesnických slavností. A protože všichni příbuzní bydlí tisíce kilometrů daleko, rozumí se samo sebou, že nepřijedou pouze na svatbu samotnou, ale stráví s Emily a jejím nastávajícím již celý týden před svatbou.

Když tento hororový týden nastane, každý den se děje nějaká menší či větší katastrofa. Konec konců pouta, která svazují rodinu dohromady, se sice mohou ohnout, ale zlomit se jen tak lehce nedají.