Mezi novozákonními listy se nachází zřetelně oddělená skupina tvořená dvěma listy Timoteovi a jedním Titovi. Na rozdíl od většiny novozákonních dopisů jsou adresovány jednotlivcům. Pavel se v nich neomezuje na jediný problém, ale povzbuzuje ke ctnostnému životu v celé jeho šíři. Listy neobsahují dlouhé teologické pasáže. Pavel svým spolupracovníkům i všem křesťanům připomíná, že se musejí chovat zbožně a prozíravě, že musejí prokazovat svou víru a lásku - jedním slovem, že mají žít ctnostně.
První list Timoteovi obsahuje řadu pravdiel pro fungování církve v Efezu - pro výběr biskupa, presbyterů a jáhnů, pro vdovy a pro všechny další věřící. Stejná témata zpracovává List Titovi ve vztahu ke kyperské církvi. Druhý list Timoteovi je jakousi Pavlovou závětí. Apoštol se v něm obrací na svého nejoblíbenějšího spolupracovníka a prosí ho, aby se o něj přišel postarat do vězení, kde čeká na smrt.
V pastorálních listech, o jejichž autorství se nadále diskutuje, se zračí podzim, bilancování, snaha ještě písemně zaznamenat, co bylo řečeno ústně. A nepřehlédnutelné je i vědomí blížící se smrti.