Prvotina uznávaného argentinského autora se pohybuje na pomezí povídek a románu. Kapitoly sice spojují některé postavy, situace a motivy, ovšem čtenář často nepozná, která postava je fiktivní a která reálná, do kterého z těchto světů jednotlivé osoby patří a jak spolu souvisí.

A tak se například osamělí gaučové prohánějí argentinskou pampou, kuchařský učeň chystá pomstu v luxusní restauraci, hrdina ztraceného románu srazí ve spěchu J. L. Borgese a partyzán na útěku si vychutnává pařížský croissant. Příběhů je ještě mnoho a stejně tak rozmanitá je podoba vyprávění.

Roztříštěnost románu souvisí se skrytými úvahami o roli spisovatele a jeho vztahu ke skutečnosti, o paměti a historii a zejména o autorově vlasti v 70. a 80. letech 20. století.