Básnická sbírka příslušnice indiánského národa Tohono O’odham. Ofelia Zepeda je lingvistka, obhájkyně zachování domorodých jazyků a aktivistka boje za jejich obranu. V současnosti působí jako profesorka na Arizonské univerzitě v Tucsonu.

Ofelia Zepeda po svém narození neobdržela rodný list, protože, jak píše v jedné své básni, její rodiče neuměli ani slovo anglicky. Mluvili jazykem, který „se hodí na vytahování vzpomínek z hloubi země“. Tématem jejích básní je dětství na venkově a zvyky jejího kmene — čekání na déšť a jeho vůně, když se konečně objeví, kaktusy povodní vytržené ze země, vzpomínka na kouř lpící ve vlasech, práce v kuchyni při přípravě tortil a na bavlníkovém poli atp. Mimo indiánské motivy se v knize objevují i současné, moderní prvky, které pronikají do původního způsobu života, a to někdy až absurdním způsobem — tanečníci jeleního tance například vydělané peníze k překvapení přihlížejících turistů a jejich puristických představ hodlají utratit za hamburger a hranolky. Život Tohono O’odhamů je pevně zakotven v himdagu, způsobu života, který prolíná kulturní, duchovní a fyzickou říši světa. Básně Ofelie Zepedy jsou důkazem toho, že k plnému pochopení lidské zkušenosti a světa, který obýváme, je nutná jazyková diverzita.