Thilo Sarrazin se ve všech svých dosavadních knihách zaobíral obtížemi, které plynou pro německou společnost ze soužití s muslimskou menšinou. V této publikaci učinil islám hlavním tématem, přičemž k němu přistoupil se svou obvyklou analytickou důkladností a širokým záběrem. V první kapitole předkládá obraz islámského náboženství, jak se jeví poučenému čtenáři koránu, v druhé připojuje široce založený demografický, historický a hospodářský průřez celým islámským světem. Jádro knihy spočívá v důkladné analýze sociálních a kulturních poměrů v islámských společnostech, které jsou – a to je stěžejní autorovo sdělení – zásadním způsobem předurčeny koránem, resp. jeho převládající doslovnou interpretací ze strany většiny muslimských učenců. Korán je podle Sarrazina základním zdrojem muslimské mentality, nepřátelské vůči západním hodnotám a neslučitelné s politickou demokracií, jíž je vlastní oddělení světské a náboženské sféry. Z koránu rovněž vychází islámská rozpínavost, k níž přispívá také vysoká porodnost muslimských společností, podmíněná nerovnoprávností a nízkou vzdělaností muslimek. Při pohledu na střet islámu se slábnoucí a vymírající západní společností autor není optimistou, nicméně v závěru předkládá návrhy na věcnou a od ideologie multikulturalismu oproštěnou přistěhovaleckou politiku. Jejím zásadním předpokladem je ovšem otevřená kritika islámského náboženství, které se nynější západní elity za pomoci tzv. boje proti islamofobii snaží zabránit.