V hodinách dějepisu jsme se učili, že staří Slované se rozšířili na východní polovinu Evropy někdy v 6.- 8. století n. l. Předtím na našem území žili Keltové, Germáni a jiné neslovanské kmeny. Nová fakta, získaná na základě moderního genetického výzkumu, ale i lingvistických analýz, ukazují, že situace je komplikovanější a leccos bylo jinak. Máme mnoho indicií toho, že mluvčí jazyků blízkých dnešní slovanštině byli autochtonními obyvateli Evropy s kořeny vysledovatelnými minimálně do neolitu. Jak to tedy bylo? Podívejme se na genetické pozadí dnešních Evropanů. Které migrační vlny a procesy měly na toto složení největší vliv? Jaký je původ starověkých kmenů Keltů, Germánů, Árjů apod.? Jak to bylo se stěhováním národů? Co o tom prozrazují archaické nápisy a toponyma? Jak jsme pokročili s jejich luštěním? Celá řada faktů a indícií svědčí o tom, že lidé hovořící "praslovansky" zde byli již dávno před historickým příchodem slovanských kmenů. Ukazuje se, že slovanština má úplně speciální postavení v rámci rodiny indoevropských jazyků. Poznání dávných dob a prehistorie určitě nebude nikdy úplné, ale dnešní poznatky poodhalují závoj nevědomosti do té míry, že mění dnešní převládající názory na dějiny starých Slovanů i celé Evropy.