Vše nové, čerstvé a odlišné je ve vypravěčském řemesle velevzácné, ale Harlan Ellison jako rozený vypravěč vytvářel povídky odvážné, nebojácné a pokaždé znovu překvapivé; svou prózu dováděl na pokraj drzosti a podivnosti, psal zkušeně i s neomalenou přízemností – a vždy se postaral, aby jeho slova i v našem slovy předávkovaném světě byla až nečekaně plná života a vášně. Od převratných padesátých a šedesátých let, kdy svět nacházel svou novou dynamickou identitu, až po přítomnost plnou klišé a povrchnosti, psal stále elegantně a neotřele, přesto vždy živelně, a pořád byl s to dostat se čtenářům pod kůži.
A teď je to konečně tady. Nemám ústa a musím křičet je právě ta sbírka, ve kterou jsme dlouho jen doufali. Třiadvacet nejlepších povídek, které od první do poslední vyhrály významné ceny, vychází v jediném svazku a spolu s tím se v českém překladu poprvé šířeji představuje vskutku neobyčejný prozaik. Jsou to texty plné světla a ohně od autora, jenž měl vždy co říct a přesně věděl jak. V jednom svazku přichází to nejlepší od jednoho z nejvýraznějších hlasů nejen fantastického žánru. Povídky vhodné jak pro nováčky, tak i pro dlouholeté fanoušky science fiction – ba i pro protřelé profesionály; všem připomenou, jakých kvalit může literatura dosahovat.
„V americké literatuře nikdo takový nebyl – a ani nebude. Zuřivý, zábavný, výmluvný, obrovsky nadaný. Pokud existuje nějaký posmrtný život, Harlan teď všechno bere hákem i tam.“ STEPHEN KING V americké literatuře nikdo takový nebyl – a ani nebude. Zuřivý, zábavný, výmluvný, obrovsky nadaný. Pokud existuje nějaký posmrtný život, Harlan teď všechno bere hákem i tam.“