Josef Ocelka, jméno, se kterým se každý, kdo někdy přečetl aspoň jednu knihu o 311. československé bombardovací peruti RAF, musel zcela určitě setkat. Zakládající příslušník perutě, který se z řadového důstojníka vypracoval nejprve na velitele letky a následně stál v čele celé perutě. V memoárové literatuře bývá často zmiňován jako nejoblíbenější či nejférovější velitel. Jelikož doposud nevyšla žádná jeho obsáhlejší biografie, tato publikace by to chtěla napravit.
Osobních dokumentů Josefa Ocelky se mnoho nedochovalo, proto autor při psaní knihy využil bohatý fond 311. perutě ve Vojenském ústředním archivu v Praze. Další informace čerpal z fondů britského Národního archivu v Londýně. Cennými zdroji se staly také osobní deníky nebo zápisníky letů příslušníků perutě a rovněž jejich vzpomínky. Díky tomu bylo možné zmapovat válečné osudy Josefa Ocelky včetně podrobností ke každému z jeho 44 operačních letů nad nepřátelské území. Je paradoxem, že v červenci 1942 zahynul při „obyčejném“ neoperačním letu, kterému se autor též podrobně věnuje.
V knize je věnován prostor i dalším osobám Ocelkovy rodiny. Zmíněny jsou válečné i poválečné osudy Marie Ocelkové a Igora Ocelky, Josefovy manželky a syna. Zatímco manželka za války prodělala strastiplnou cestu za ním do Spojeného království, syn zůstal v okupované vlasti. Poslední osobou je Josefův mladší bratr Antonín, kterému je věnována samostatná kapitola. Oba bratři se v roce 1941 sešli u 311. perutě, kde Antonín krátce sloužil jako mechanik. Následně byl vybrán do pilotního výcviku a po jeho absolvování od léta 1943 sloužil u 312. československé stíhací perutě RAF. V září 1944 byl jeho Spitfire sestřelen a zraněný Antonín skončil v německém zajetí. Po válce pokračoval v kariéře vojenského pilota v československém letectvu. Stejně jako Josef však přišel o život při letecké havárii, v jeho případě v létě 1949. Text doprovází přes 200 černobílých fotografií, z nichž řada pochází z archivu rodiny či soukromých sbírek, a nebyly doposud publikovány.
