Kniha představuje průřez celoživotním dílem Gustava Aulehly (*1931). Tento krnovský projektant rozvíjel principy humanistické fotožurnalistiky Henriho Cartier-Bressona v prostředí malého města. Svou Leicou zachytil od poloviny padesátých do začátku devadesátých let jedinečný obraz každodenního života na menším městě, ale také v Olomouci, Ostravě, Opavě, a na vesnicích Krnovska a Bruntálska. Svým zájmem o průmyslem zdevastovanou krajinu i socialistickou vesnici předjímal fotografie o půl generace mladších autorů ze stejného regionu, Viktora Koláře a Jindřicha Štreita. Specifické místo v jeho tvorbě zaujímají fotografie z prostředí panelových sídlišť nebo příslušníků sovětských okupačních vojsk.

Byl si dobře vědom, že většina jeho fotografií je v komunistickém režimu nevystavitelných. Fotogragoval pro svou vlastní potřebu a tedy také bez patrné autocenzury. Jeho snímky se vyznačují určitou neučesaností, snad i drsností, s níž zachycuje své sousedy, ale také intimní chvíle nebo nahotu. Fotografie jakoby byly navzdory černobílé škále a bílému papíru plné bláta, smogu, hlušiny a sídlištní nudy. Lživá propaganda hesel nošených v průvodech se dostává do bizarního kontrastu s okolní zničenou krajinou i se špinavými ulicemi s otlučenými domy měst a vesnic v pohraničí. Přítomnost okupačních vojsk jen dotváří už tak dusnou atmosféru. Přesto si tyto fotografie nesou zvláštní něhu a pochopení.

Autorův život v pohraničí, tvorba rozcházející se s dobovými principy umělecké fotografie, i vlastní nonkonformita vedly k tomu, že většina snímků zůstávala dosud jen v negativech. Větší pozornosti se jim dostává teprve v posledních letech. Fotografie v knize provází rozhovor s autorem a podrobná úvodní studie historika umění Tomáše Pospěcha.