I když literární historie nepokládá čtvrté století ve vývoji římského písemnictví za zlaté období, přesto se v něm urodilo nemálo kvalitních děl. Zejména pro historickou prózu bylo toto století příznivé. K autorům, kteří přispěli do pokladnice tohoto žánru dobrou hřivnou, patří i dva císařští úředníci Eutropius a Rufius Festus.
Jeden jako druhý sepsal na popud císaře Valenta přehlednou dějepisnou příručku. Účel obou spisů byl praktický, měly sloužit základnímu vzdělání, resp. k rychlé informaci zadavatelově. Oba dva autoři se přitom opírali o své literární předchůdce a jejich výklady jsou vcelku spolehlivé. Liší se ovšem svým zaměřením: Eutropiovo dílo obzírá římské dějiny jako celek s cílem obhájit římskou imperiální převahu, zatímco Festovo se soustřeďuje na téma expanze římského impéria a východní konflikty s Persií.
Novinkou Festovou je pak nejstarší existující seznam římských provincií. Zároveň rozpětí pak v tomto svazku doplňuje dílko – biografické defilé slavných osobností až po císaře Augusta, jakési "Kdo byl kdo ve starém Římě", jehož autor zůstal neznámý. Stručnost v něm dosahuje vrcholu, přesto však obsahuje množství informací, jež se v jiných dílech nevyskytuje. Společně pak tato trojice historických spisů reprezentuje pestrý obraz pozdněřímské historické prózy.