Klasika slovenského realismu, která byla napsána a poprvé publikována v devadesátých letech devatenáctého století. Povídka "Konec a začátek" se stala pro Kukučína (ostatně i jako jeho některé další prózy napsané během jeho pražského studijního pobytu) prostředkem, aby kritickým pohledem zobrazil tehdejší dobové poměry na slovenském venkově. Autor zde zachycuje příběh čtyřiadvacetiletého Martina Kupce, vyučeného ševce a obuvníka, který se po výkonu vojenské služby vrací do rodné vesnice. Po návratu domů však Martin zjistí, že na zvelebené zemědělské usedlosti vládne bratr Mišo se svou ženou Hanou, z jejíž strany se mu dostane obzvláště chladného přijetí. Ostrá výměna názotů mezi Martinem a Hanou je nakonec důvodem k tomu, aby Martin stavení, v němž strávil svá dětská léta, definitivně opustil. Při odchodu potká Martin svého kamaráda Juru Siváka, který mu nabídne přístřeší. Martin po krátkém váhání tuto nabídku přijímá a u svého bývalého učitele se snaží zjistit, jaké vyhlídky by ho čekaly, kdyby se v obci pokusil uplatnit svou profesi. Hned poté pak Martin potkává dceru místního krejčího Bětu Dukátovou a oba mladí lidé k sobě pocítí vzájemné sympatie. Cesta k jejich společnému štěstí je však příliš trnitá, neboť je podmíněna složitými materiálními i rodinnými vztahy.

O Martinu Kukučínovi se někdy mluví jako o kronikáři slovenské vesnice. Je to sice označení zjednodušující, ale mnoho pravdy na něm rozhodně je. Také próza Konec a začátek je jakousi malou kornikou vesnického života dávno uplynulých let. Ale pro čtenářky a čtenáře je nejdůležitější, že Kukučínovo vyprávění je poutavé a čtivé. A koneckonců i to, že jde o svěží příběh dvou mladých lidí.