Autor na pozadí malých lidských událostí ukazuje rozdílnou poetiku oproti dosavadnímu autorovu psaní. Najednou tolik světla, najednou praskání kostí, ale i naděje, vylitá za lidská temena! Kdo by se to byl nadál. Autor vždy pevně stál v ukovaném postroji svého okolí, teď se pouští do krajiny, která je až nadpozemská. Cosi nás vyškubává z podvědomí, že máme ústa plná hřebů. Najednou i slovo „česnek“ v básni obstojí. Oproti předchozím knihám výrazně kratší textové útvary jsou zhuštěny, jejich výpověď se děje ve dvou až pěti verších, vždy s jistou a přesnou pointou. David Bátor byl vždy autorem Slezska, nyní máme navíc možnost nahlédnout do jeho ještě neokoukané autorské tváře.