V současné době je průměrná délka lidského života, pokud se dožijete osmdesáti let, 4 000 týdnů: 4 000 sobotních večerů, 4 000 líných nedělí, 4 000 pondělních rán. Co s nimi uděláme?

Oliver Burkeman se ve své knize zabývá otázkou, jak k těmto dnům přistupovat co nejsmysluplněji. Namísto marné snahy o exponenciální zvýšení produktivity, pochybné moderní ctnosti, vyzývá k přijetí faktu, že náš čas je omezený. Pocit, že nestíháme, nás bude provázet vždy. Nemá proto smysl očekávat nějaké zlepšení, až… dostuduji, najdu práci, získám praxi, děti začnou chodit do školy, firmě se začne dařit, půjdu do důchodu… Ne! Cílem je žít teď, přijmout všechna omezení, strasti a nemožnost stihnout vše jako normální součást života, neobviňovat se a nehledat cesty, jak být výkonnější. V první části této osvobozující knihy představuje autor různé koncepty související s vnímáním času a nutnost realistického pohledu na svá omezení. Ukazuje proměny toho, jak lidé v průběhu věků přemýšleli o čase, a nabízí rady, jak se smířit s tím, že nikdy nebudeme moci udělat vše, co chceme.

Některých věcí se musíme vzdát pro jiné.

V druhé části se zabývá úzkostmi, z nichž většina, jak tvrdí Burkeman, pramení z pocitu, že tím málem času, které máme, plýtváme. Řešení Burkeman nachází ve změně myšlení, ne ve snaze stihnout vše rychleji. Volný čas není další prostor pro sebezdokonalování.

Takže pro začátek nezapomeňte: budoucnost je imaginární, neobětujte jí přítomnost.