Ivan Slavík je jedním z nejvýznamnějších křesťansky orientovaných českých básníků a osobností, která má hluboký vliv na současný literární život. Narodil se 23. 1. 1920 v Praze. Za války pracoval jako kancelářský praktikant, pak totálně nasazený soustružník a mechanik. V letech 1945-48 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, obor čeština-filozofie. V letech 1946–47 byl výkonným redaktorem čtrnáctideníku Vyšehrad. Dne 1. 3. 1948 nastoupil na gymnázium v Praze, ale už 1. 9. 1948 byl přeložen trvale mimo Prahu, nejprve do Domažlic, od roku 1952 do Hořovic. Vlastní poezii publikoval jen v údobích ideologického tání nebo samizdatově, svobodně po roce 1989. Překládal převážně metafyzické a náboženské básníky, publikoval opomíjené a zapomenuté autory, psal literární esejistiku, shrnutou z časopisů knižně až po roce 1989. První svazek sebraného díla obsahuje sbírky Tryzny, Snímání s kříže, Hořký javorový list, Ke komu?, Deník Arnošta Jenče, Suspiria Arnošta Jenče, Dvě litanie Arnošta Jenče.