Povídkový výbor, který ze zralých próz Boženy Němcové sestavila, uspořádala a doslovem opatřila literární historička Jaroslava Janáčková. Ideu dívky-ženy na útěku kongeniálně propojila s útěky spisovatelčinými. Nejintenzivněji se motiv útěku, vzdoru a potřeby svobodné volby životní cesty promítl do hádankami obestřené lyrické prózy Čtyry doby. Ještě donedávna ji mnozí chápali jako pouhou autorčinu autobiografickou zpověď, připomínající svým určením soukromý dopis. Teprve na prahu 21. století však byla Čtyrem dobám plně přiznána jejich nesporná myšlenková a umělecká exkluzivita. B. Němcová se v této nebývale odvážné a otevřené próze (snad prý vůbec poprvé) rozhodla vyslovit revoltu moderní ženy proti slepým společenským konvencím, vůči nimž se sama po celý život vytrvale a statečně vyhraňovala. Originálním způsobem do ní vtiskla svou vlastní potřebu svobody, nezávislosti a seberealizace. Motiv svérázného osvobodivého „útěku\ spojuje i její další ženské povídkové postavy našeho výboru - Báru (Divá Bára), Madlu (Dobrý člověk), Katušku (Chyže pod horami) a Verunku (Cesta z pouti).