Životopisný román o Josefu Hlávkovi, který byl vynikající architekt, první prezident České akademie věd a mecenáš české vědy a umění, nezachycuje Hlávku, když už byl slavný a bohatý, ale vypráví o jeho mládí a prvních velkých projektech, které sám realizoval. V psychologicky citlivém vyprávění Valja Stýblová sleduje Hlávkův hluboký vztah k matce, která nikdy nezapochybovala o jeho talentu a dodávala mu vždy odvahu ke smělým plánům, které by se mohly zdát až příliš odvážné, kdyby je Hlávka v neuvěřitelně krátkém čase neuskutečnil. S mladým Hlávkou čtenář procestuje celou Evropu a prožije s ním i dobrodružnou cestu na západní Ukrajinu, kde postavil řadu církevních staveb. Kvůli nim dlouho odkládal svatbu s Marinkou Čermákovou, jako by se obával, že velká láska ho odvede od velké architektury. Právě proto mu kritičtější otec připomínal známé ars longa, vita brevis. Umění je věčné, ale život krátký.