Přes všechny pozitivisticky laděné a postmodernou přemnožené výhrady je stále rozumné chápat filosofii jako metafyzickou vědu o metafyzických principech poznání i reality. Zmíněné výhrady totiž vesměs vycházejí z rozporných teorií poznání, které se budou v následujících lekcích dostávat postupně pod terapeutický drobnohled. Jakožto věda, musí být filosofie rezultátem kritického myšlení; „dogmatická věda“ je protimluv. Jakožto věda prvních principů by měla filosofie začít své zkoumání u základních předpokladů a hodnot lidského myšlení; vždyť to jsou hlavní nástroje vědecké racionality. Na obecném ověření jejich platnosti ostatně závisí ve filosofii úplně všechno. Kritické řešení takových problémů, jakými jsou absolutní platnost principu sporu či možnost objektivních pravd a nevývratných jistot, rozhoduje o možnosti a stabilitě všech vědeckých poznatků.