Uwe Schultz ve své nové biografii vykresluje tohoto panovníka nejen jako obratného nejvyššího "státního úředníka", ale zejména jako chladného a schopného taktika moci. Krále, který s bezohlednou tvrdostí vystupoval proti příliš vlivným ministrům, úspěšným velitelům armády a jinověrcům, kdykoliv se mu zdálo, že si to "státní zájem" žádá. Slávě Francie a tudíž i slávě krále bylo podřízeno vše, prosazování vyšších politických cílů si vybíralo svou daň nejen mezi obyčejným obyvatelstvem, ale také mezi dvořany a členy královské rodiny. Doba Ludvíka XIV. je spojována s nikdy nekončící velkolepou zábavou na královském dvoře ve Versailles. Veškeré okázalé dění však bylo především obratnou politickou hrou pod ostražitým dohledem krále a v celé Evropě proslulé slavnosti při bližším pohledu připomínají dobře fungující továrnu na moc. Na jedné straně vrcholné období francouzského umění a architektury a na straně druhé bída a bezpráví, tím vším se zapsala do historie vláda krále Slunce.