Profesor filozofie a literatury na univerzitě v Maastrichtu Maarten Doorman rozebírá ve své knize skryté fungování romantismu v celé moderní době a všímá si především kulturního významu a dosahu romantického postoje od počátku tohoto hnutí v Evropě na sklonku 18. století až do současnosti.
Kniha není suchopárně akademickým pojednáním ani se nejedná jen o literárně historické studie. Jejím jádrem je srovnávání postojů či "mentalit", a romantika se tak ocitá například vedle rockového festivalu ve Woodstocku, pařížského máje 1968 či Marcela Duchampa a moderního umění. Tato originální konfrontace vede postupně k hlavní tezi celé knihy: současný člověk je ovlivněn romantickými postoji mnohem víc, než si sám uvědomuje, a to i proto, že romantická revoluce přivedla na svět pojetí člověka, který sebe sama tvoří a jehož chápání sebe sama není jednoznačně definováno jeho sociální funkcí. Romantický pojem člověka v sobě zároveň nese i skryté důsledky, které vycházejí najevo teprve později, například imperativ seberealizace v moderní době naráží na fenomén odcizení a obecně je pociťována "krize kultury".
Doorman je suverénním znalcem romantické teorie a literární tvorby. Neustálé srovnávání s alternativním hnutím mládeže v šedesátých letech a dovolávání se čtenářovy zkušenosti poskytuje knize živost a pestrost.