Nečekaně rychlý pád komunismu v roce 1989 přinesl záplavu knih autorů nejrůznějších generací a poetik a téměř v jediném okamžiku propojil literaturu exilovou, samizdatovou a oficiální. „Obnovení chaosu", jak toto období nazval Jiří Kratochvil, však znamenalo také proměnu společenské role literatury a potřebu nově definovat její hodnoty a funkce. Kniha Postgenerace se pokouší mapovat kritické diskuse, spory a manifestační vystoupení, které tuto situaci provázely a které současně upřely pozornost na poezii nejmladší básnické generace. Autoři narození v 60. a 70. letech 20. století již vstupovali do literatury nezatíženi vztahy k bývalému režimu, a vzbuzovali tak namalá očekávání, že do literatury vnesou nové tvůrčí impulsy. Polemiky kolem mladé básnické generace se pak velmi těsně pojí s úvahami o stavu a směřování literární kritiky, která se právě v průběhu 90. let pokoušela nově formulovat svá východiska a funkce.