Johannes Urzidil nás přivádí do Prahy dvacátých let a názorně líčí nabitou tvůrčí atmosféru, v níž se pohybovali tehdejší velikáni literatury a výtvarného umění, k nimž patřil i on sám. Vykresluje portréty osobností, například smrtelně nemocného básníka Karla Branda nebo Kafkova učitele hebrejštiny Friedricha Thierbergera, jehož sestra Gertrude byla Urzidilovou manželkou. Už tady se ukazuje Urzidilovo těsné propojení s Franzem Kafkou a s prostředím, které ho ovlivňovalo, což mu dovoluje vykládat Kafkovo dílo z perspektivy důvěrného přítele. Soubor esejů předkládaných v této knize nabízí mnohé duchovní podněty a řadu pozoruhodných výroků.