Nebaví ji být pořád ta „cizí“, proto se rozhodne chodit do školy. Tam se rychle spřátelí s českými dětmi, a to jednak zásluhou svého umění skládat origami, jednak snahou porozumět druhým a sama sobě věřit.

Papírová skládačka jí také pomáhá proniknout do tajemství zámeckých duchů. Při svých náměsíčných výpravách se Kiko rozhodne odehnat jejích kletbu pomocí zaklínadla s papírovými motýlky. Nezvládla by to nebýt své třídy, a hlavně Lukáše, zkraje protivného kluka, který se jí vysmíval kvůli šikmým očím.

Příběh se dotýká kulturních a civilizačních stereotypů, pracuje s tradovanými symboly a toposy, konkrétně s prostorem kroměřížského zámku a zahrady. Autorka nechává prolnout přítomnost s minulostí, reálný svět se snovým a fantazijním, dovede rozvinout archetypy lidských osobností a téměř detektivně rozšifrovat záhadu.

Prostě a živě vyprávěný příběh v sobě nese mnohá poselství, přitom vtahuje děti do hry; a zásluhou přiloženého návodu je naučí skládat papírové hvězdičky a motýlky.