Text si všímá odvěkého duelu i symbiózy těla a duše. Opírá se přitom o filozofii.

Charakterizuje frekventované typy tělesného postižení se zřetelem k jejich projevům i dopadům na kvalitu života a na realitu soužití s tímto znevýhodněním. Popisuje z pohledu dobré i špatné praxe přístupy a postoje k lidem s tělesným postižením a v této souvislosti rozebírá předsudky, stigmatizaci a sociální exkluzi. Text je také věnován oblastem funkční podpory těmto osobám, tj. sféře sociálních služeb, zdravotní péče, vzdělávání a pracovního uplatnění – tedy komplexitě nástrojů ucelené rehabilitace a zplnomocňování lidí s tělesným postižením. Tato část je doplněna příklady z domácí i ze zahraniční praxe. Cílem textu je dovést čtenáře k pochopení širších souvislostí a specifik tělesného postižení a k uvědomění si, že toto postižení nic neříká o člověku jako o osobnosti, ani o jeho hodnotě a jeho osobní i sociální duši.