Knížka mě velmi mile překvapila. Měla jsem strach z Kafkova proslulého autorského stylu, připomínajícího dlouhé úřední spisy, ale tyto obavy se brzy ukázaly jako liché. Nečetlo se to vůbec špatně, ba právě naopak, nejednou mě vyprávění zcela pohltilo.

Proměna je krátká povídka, přesto může říct mnohé. Líbí se mi, jak je nejednoznačná a proměnlivá, jak je každá postava jednotou dobra i zla, které se mísí a vyplývá na povrch v podobě aktů, které zraňují i hladí. Každý si tu najde jinou myšlenku, každý si tu či onu část povídky vyloží jinak. Je to příběh mnoho tváří. V jednu chvíli komický, v druhou zase depresivní. Nepamatuji se, že bych někdy četla knihu, jež by mě vyvolávala tolik protichůdných emocí najednou.

Jsem uchvácena a doufám, že toto nebylo moje poslední setkání s Kafkou.