Harry Bosch měl mít tento víkend volno, a tak když je v pozdních nočních hodinách kontaktován svým šéfem s tím, že má neprodleně nastoupit do služby, tuší, že rozhodně nepůjde o banální záležitost. A skutečně! Když se dostaví na místo činu (lanová dráha s názvem Andělský let) a dozví se jméno zavražděného, má hned jasno – bude řešit případ s neobyčejně výbušným společensko-politickým kontextem...
Howard Elias totiž je (tedy byl) prominentní losangeleský právník, který si svou proslulost (a dodejme, že i pohádkové jmění) vydobyl stíháním policistů jednak za skutečné, často však i za zcela smyšlené přestupky či pochybení. Když strážce zákona zakročil proti pachateli trestného činu rázně a nekompromisně, Elias jej obvinil z brutality a použití nepřiměřeného násilí. Pokud se policista zachoval dle jeho názoru naopak mírně, byl opět pranýřován – tentokrát za pasivitu, benevolenci či neschopnost, Říct, že Howard Elias nebyl mezi příslušníky policie populární, je slabé slovo. Byl nenáviděným, proklínaným i obávaným protivníkem a nyní se pochopitelně vynořily spekulace, zda by se jeho vrah neměl hledat mezi muži s „plackou“...
Boschovi je ze strany jeho nadřízených přislíbena veškerá možná pomoc. Má najít vraha, ať už jím je kdokoli, podle hesla „padni komu padni“. Harry ovšem záhy zjišťuje, že realita je poněkud jiná – má stále neodbytnější pocit, že mu jsou nenápadně házeny klacky pod nohy. Ať už je tomu jakkoli, je evidentní, že špičky LAPDu mají panickou hrůzu z možných důsledků toho, že by byl z vraždy usvědčen bílý policista, neboť Howard Elias byl mužem černé pleti. V kalifornské megapoli by snadno mohlo dojít k rasovým nepokojům s nepředvídatelnými následky.
Michael Connelly i tentokrát rozehrává napínavý detektivní thriller, v němž budeme od první stránky obdivovat jeho fascinující spisovatelskou suverénost. Pro Andělský let je příznačné filigránské vystavění příběhu, v němž do sebe postupně vše přesně zapadá, dokonalá znalost policejní práce i přesně dávkovaná gradace dějové linky. Navíc zde není nic ponecháno náhodě a to ani sebemenší a zdánlivě nedůležitý detail. Autorův perfekcionismus se projevuje i v psychologických charakteristikách jak jednotlivých postav, tak i celých policejních útvarů s jejich specifiky, mentalitou a takříkajíc komunitním duchem. Connelly se rovněž nebojí píchnout do vosího hnízda byrokratické mašinérie s její obsesí ohledně dodržování mnohdy absurdních předpisů a nařízení, což má krajně nepříznivý vliv na rychlost vyšetřování.
Mnohem víc než u kteréhokoli jiného se Harry Bosch u tohoto případu setkává se zákulisními intrikami různých establishmentových skupin, majících eminentní zájem na tom, jakým směrem se bude (či naopak nebude!) vyšetřování ubírat. Bosch se tak ocitá mezi příslovečnými mlýnskými kameny a stojí jej vskutku hodně nervů, aby v jejich soukolí nakonec neuvázl...
V každém případě se, vážení čtenáři této recenze, můžete těšit na skvělou „connellyovku“. Mohu to potvrdit na základě vlastní zkušenosti, neboť Andělský let jsem měl přečtený za tři dny. Pohltil mne totiž natolik že jsem jej prostě musel číst pořád dál...
Autor: Jan Hofírek