Recenze: Dokonalá smrt

Skotská spisovatelka Helen Fieldsová třináct let pracovala jako právnička. Často se zabývala vraždami nebo případy pašování drog. Po narození druhého dítěte s manželem založila produkční společnost, kde působila jako producentka a scenáristka. Své zkušenosti ale zúročila až o několik let později, kdy se rozhodla psát thrillery. Ty jí přinesly celosvětovou slávu a řadu nadšených fanoušků. Literární kritici nešetří chválou a její Avu hodnotí jako jednu z nejlepších postav na literární scéně.

Dokonalá smrt je třetím dílem volně navazující série. Knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín, v němž vyšly i předchozí thrillery Dokonalé stopy a Dokonalá kořist. V prvním díle se Ava seznámila s Lucem, později prošli zahřívacím kolečkem, aby v „Dokonalé smrti“ předvedli to nejlepší, co v nich je. Milovníci krimi románů založených na policejním vyšetřování si zde rozhodně přijdou na své. Podívají se, jak to u policie funguje, dozví se řadu zajímavostí a také zjistí, že ženy a muži zákona dokáží intrikovat stejně jako ostatní.

Ava si v Dokonalé smrti stále není jistá, jaký postoj má zaujmout ke svému novému kolegovi. Luc působil u Interpolu, ale kvůli nařčení ze znásilnění byl přeložen do týmu k Avě. Luc je typický hezounek, a pokud nemáte slabost pro zlaté hochy, pobaví vás řada hlášek, kterými ho častují jeho kolegové. Ava to coby žena velitelka nemá vůbec jednoduché. Fieldsová i její Ava jsou feministky a obě vytáčí, jak to funguje v mužském světě.

Hned na začátku je Ava konfrontována se dvěma zločiny. V případě zmrzlé dívky se autorka inspirovala americkými thrillery, a tak můžete celou dobu sledovat vrahovo počínání, aniž by vám prozradila jeho totožnost. Druhý případ je o něco intimnější a pro Avu složitější. Za podezřelých okolností zemřel její bývalý kolega a učitel a Ava nesouhlasí s všeobecným míněním, že spáchal sebevraždu. Podlehne naléhání vdovy a navzdory rozkazům se na svou vlastní pěst pustí do vyšetřování.

Avin lidský přístup potěší ženské čtenářky, kterým autorka předložila řadu informací ze soukromí jednotlivých policistů. Vyšetřovatelé jsou tu vylíčeni jako obyčejní lidé z masa a kostí a Fieldsová nijak nezastírá, že mají řadu chyb. Jistým způsobem je Dokonalá smrt drsné čtení a skvěle zapadá mezi ostatní skotské či irské detektivky. S nikým se tu nezachází v rukavičkách, nikdo si nedělá iluze a všichni jsou srozumění s tím, že páchání zločinů není nic výjimečného. Spíše než prostituce či drogy překvapí nevypočitatelnost masového vraha, protože to je něco, s čím policisté ani čtenáři nepočítají.