Ačkoliv se kniha prvoplánovaně netváří jako rozvojová, pozorný čtenář, který se do textu ponoří s čistě otevřenou myslí, začne pomalinku přemýšlet o smyslu bytí. Začne přemýšlet o svém dosavadním životě, nastavených prioritách a velkých i malých snech, které za ty roky zapadly někam v zapomnění. A proč vlastně? Co nám brání užívat si života podle našich představ a možností? Pojďme zabojovat za plnohodnotnější život, nikdo jiný to za nás neudělá. Zamysleme se nad tím, co nás brzdí v rozletu a zkusme to pozměnit, případně přizpůsobit naším vizím, pokud to jen trochu jde.
Je tomu zhruba patnáct let zpět, co jsem ve svém životě poznala osobu, která ovlivnila moje dosavadní nazíraní na život. V tom nejčistším slova smyslu. Byla to skoro osmdesátiletá paní plná života, neuvěřitelná studnice vědomostí a mouder. I přes peripetie, jež si pro ni život připravil, si zachovala tu nejkrásnější duši, jakou jsem kdy poznala. Navíc jsme se potkaly zcela náhodně na místě, které je mému srdci milé, proto toto setkání pokládám za osudové. Díky této osobě se moje chmurné a věčně pesimistické nahlížení na svět proměnilo o markantní krok. Totálně jsem předimenzovala svoje myšlení a věřím, že jen v důsledcích těchto velkých vnitřních obměn mě následně potkalo tolik krásného, milého, pozitivního... Tato jedinečná osoba před pár lety náš pozemský svět opustila a mně nezbývá, než v těžších chvílích nalézat sílu v jejích dopisech, které jsme si roky psaly.
Je důležité si uvědomit, že se vše nezmění ze dne na den, lusknutím prstu, mávnutím kouzelného proutku. Je potřeba na sobě tvrdě a postupně pracovat, krůček po krůčku. Vytrvalost a víra v to, co děláme, je zcela zásadní.
Samozřejmě jsou zde (a vždy budou) záležitosti, které nám budou v úplném rozletu nastavovat hrany odporu, ať už je to nutnost chodit do práce a vydělávat penízky na živobytí a nejrůznější poplatky, různé rodinné a zdravotní patálie, ale i tolik nedoceněné časové možnosti. Je na každém z nás určit si priority a rozdělit si je tak, aby pro nás byly, pokud možno, v rovnováze. Chodit do práce, která nás naplňuje, věnovat se koníčkům, které nás baví, i když třeba našemu okolí připadají směšné, věnovat volný čas lidem, na kterých nám záleží, a o to více času přestat ztrácet s lidmi, kteří jsou pro naše býti toxičtí.
Být šťastní se v prvé řadě musíme naučit my sami, nikdo jiný to za nás neudělá, a navíc je kolem nás minimum lidí, kterým na našem štěstí doopravdy záleží. To je bohužel fakt, na který bychom neměli zapomínat. Rodina, blízcí přátelé, pár dobrých duší okolo. Nikdo víc. Je pouze darem, pokud nalezneme osobu, která nám ke štěstí navíc ještě dopomůže (milující partner).
Dost však mých úvah. Kniha Kavárna na konci světa se po svém vydání stala světovým bestsellerem, a důvod je zcela prozaický. Každý hledáme svůj smysl života a John se nám prostřednictvím svého povídání snaží cestu k němu alespoň nasměrovat. Kavárna byla přeložena do 43 jazyků a ve výborném českém překladu nám ji představuje Martin Richter prostřednictvím nakladatelství Kazda.
Autor: Denisa Šimíčková
