Kromě sporů uvnitř městečka se vyostřuje i řevnivost mezi Medvědínem a Hedem a do nadcházejícího hokejové utkání vkládá mnoho obyvatel snad až příliš velké naděje, že všechno bude zase jako dřív. Na ledovou plochu přichází nová trenérka Zacki, kterou nezajímají předsudky, ani minulost hráčů. Ona chce prostě jen dobrý tým, který bude hrát hokej.
S obyvateli Medvědína se čtenáři měli možnost setkat už zhruba před rokem, kdy bylo dílo Medvědín přeloženo do češtiny. Děj se opět točí kolem Peterovy snahy být dobrým sportovním ředitelem. Když je však bývalá hvězda NHL postavena před dvě možnosti, přičemž ani jedna z nich není příliš lákavá, Peter pomalu ale jistě ztrácí to, co tak pracně v Medvědíně budoval. Navíc má ještě mnohem důležitější starosti v rodině. To, co se stalo mezi Mayou a Kevinem je totiž ještě pořád až příliš čerstvé. Politika a hokej jsou dvě neslučitelné věci, přesto bez sebe nemohou existovat. Alespoň ne v tomhle ospalém městečku, kudy lidi jen projíždějí a všechny důležité cesty vedou okolo něj.
Zatímco ostatní autoři ukrývají do svých příběhů poselství, Backman svá vážně míněná sdělení prokládá příběhem a to s grácií a s humorem sobě vlastním, přitom však citlivě a s vážností, když je třeba. Líčením dojemných životních zvratů a osudu, který se v Medvědíně s nikým nemazlí, apeluje na vaše svědomí stejnou měrou jako na slzné kanálky a citlivou dušičku.
Kadence ran prásk-prásk-prásk čtenáři okamžitě vrací vzpomínky na Medvědín a nový díl sedne jako dobře padnoucí košile, ať už od jeho čtení pro vás proběhla jakkoli dlouhá doba. Do Medvědína se již vracíte jako staří známí, nejen náhodní kolemjdoucí. Na stadionu se cítíte jako doma, stejně jako Amat, chodíte si odpočinut na odlehlý ostrůvek uprostřed ničeho spolu s Mayou a Anou nebo do Kožichu za Ramonou a když jednoduše potřebujete před něčím utéct, jako Benji, zaběhnete do lesa a utíkáte, dokud to z vás všechno aspoň dočasně nespadne.
My proti vám je smutnější, vážnější a melancholičtější než Medvědín. Protože teď už nikdy nic nebude jako dřív, kdy přes všechny ty starosti byly dny plné sluníčka a bezstarostnosti. Potom, co byla Maya nucena dospět rychleji, než by se komukoli líbilo, už se nemůže vrátit do okamžiku před tou událostí. A vzhledem k tomu, že ani ostatní obyvatelé města jí situaci neulehčují, vy jen vrtíte hlavou nad tím, jak je tohle všechno proboha možné. Jak může být někdo tak zabedněný. Jak se může někdo k dívce, která si prošla tím, čím Maya, stavět tak, jako její spolužáci. Proč to takhle zkrátka funguje a proč rádi zavíráme oči před nepříjemnými věcmi, protože zabývat se jimi by bylo nepříjemné a složité.
V Backmanově podání jsou charaktery živé a opravdové a nikdo není striktně dobrý nebo zlý. Stejně jako v životě, i v jeho knihách mají lidé mnoho tváří a mnoho podob, které je třeba vzít v úvahu a nikdy není radno soudit někoho jen na základě jednoho činu či rozhodnutí. A to autor krásně vypichuje. Zatímco Medvědín se lehce odlišoval od jeho předchozí tvorby, v My proti vám se opravdu vrací ke svým vlastním kořenům, kde prostě ví, co na čtenáře platí a jak ho donutit se cítit přesně tak, jak si on přeje.
Hodnocení
Fredrik Backman v jakékoli ze svých knih opakovaně dokazuje, že se umí postavit k jakémukoli tématu a to co vznikne pod jeho rukama je vždy zkrátka skvost. Melancholická a smutná poloha je však jeho fortelem a on, obzvlášť v případě My proti vám už opravdu začíná tlačit na pilu, vymačkává ze čtenáře soucit a budí zkrátka celou škálu roztodivných emocí. Backmana buď milujete, nebo absolutně nechápete všechen ten humbuk kolem jeho knih. Pokud se však řadíte do první skupiny, My proti vám vás rozhodně nadchne, protože navazuje tam, kde skončil Medvědín a noří se hlouběji do té vztahové žumpy a rozmazává prohnilost systému a zkostnatělost názorů. Pro My proti vám a témata, která v knize nastínil si nemohl vybrat lepší kulisu, než maloměsto, kde každý vidí sousedům do talíře a všechno probíhá tak nějak veřejně a všichni mají pocit, že každé rozhodnutí je záležitostí celého města. My proti vám důstojně pokračuje v příběhu, který jsme si již jednou zamilovali, a nyní se zamilujete podruhé. Doopravdy a navždycky.
Autor: Kateřina Chybová
Celkové hodnocení: 80%
