Tip na dárek: KÁVOVÁ EDICE PRO KNIHOMOLY – sleva 20 % jen do 22.11.

Vychází kniha o natáčení a osudech hrdinů legendárního seriálu Chalupáři

archiv revue
Chalupáři patří mezi nejoblíbenější české seriály a při pravidelných reprízách se vždy umisťují velmi vysoko na žebříčcích sledovanosti. Není divu. Jedná se o dokonalé spojení výtečného scénáře Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky, skvělé režie Františka Filipa a fenomenálních hereckých výkonů
Chalupáři patří mezi nejoblíbenější české seriály a při pravidelných reprízách se vždy umisťují velmi vysoko na žebříčcích sledovanosti. Není divu. Jedná se o dokonalé spojení výtečného scénáře Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky, skvělé režie Františka Filipa a fenomenálních hereckých výkonů takových es, jako například Jiří Sovák, Josef Kemr, Jiřina Bohdalová nebo Vladimír Menšík. Jak tento seriál vznikal a s kolika nečekanými problémy se museli jeho tvůrci při natáčení potýkat, se dočteme v jedinečné publikaci Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila, která vychází v edici Omega.


Právě dnes, 22. června, vychází u příležitosti 40. výročí od premiéry Chalupářů, která se uskutečnila na podzim roku 1975, kniha Legendární seriál Chalupáři.

Premiéra prvního dílu Chalupářů nazvaného Chudák dědeček se neuskutečnila v létě, jak se mnohdy mylně uvádí, ale na podzim – v neděli 23. listopadu 1975 ve 20 hodin na prvním programu tehdejší Československé televize. Seriál si získal velkou oblibu o čemž svědčí i fakt, že poslední jedenáctý díl nazvaný Svatba se vysílal na Silvestra, tedy 31. prosince 1975, od 21 hodin. Poslední večer v roce se přitom vysílá v televizi jen to nejlepší a nejoblíbenější. Na Silvestra 1975 Československá televize nabídla večer mimo Chalupářů ještě Bakaláře, a hudebně-zábavné pořady Veselé s Moravankou, Sejdeme se na Vlachovce a estrádní pořad z Hornického domu kultury a techniky sokolovského revíru nazvaný Silvestr na Silvestru. Premiéra Chalupářů patří mezi nejsledovanější premiéry v historii československých seriálů, neboť ji sledovalo neuvěřitelných 93 procent populace ve věku 15 až 70 let. Stejného čísla dosáhla pouze Nemocnice na kraji města, která měla premiéru v roce 1978 a o pouhé jedno procento méně měl další seriál režiséra Filipa F. L. Věk, který premiérově vysílala Československá televize v roce 1971.

Unikátní kniha Chalupáři přináší mnoho informací o přípravách i samotném natáčení seriálu, rozhovory s
 jeho režisérem a herci i životopisné profilky herců, které mapují jejich osudy. Výpravná kniha přináší na 250 fotografií z natáčení seriálu od fotografa Ivana Mináře, který byl oficiálním fotografem seriálu. Mnoho fotografií je publikovaných úplně poprvé. A nechybí ani fotoreportáž z obce Višňová, která byla v seriálu přejmenovaná na Třešňovou a nabízí srovnání, jak se po jedenačtyřiceti letech od natáčení změnila.


Kniha Chalupáři navazuje na loni vydané bestsellery o našich populárních filmech a seriálech Tři oříšky pro Popelku, Žena za pultem a Třicet případů majora Zemana.

V současnosti populární seriál Chalupáři reprízuje TV Nova každou neděli večer.



Ukázka z rozhovoru s režisérem Chalupářů Františkem Filipem



Pane režisére, v čem podle vás tkví čtyřicetiletý úspěch seriálu?
„Je to dílko odpočinkové, nenáročné a lidské. Zasloužili se o to především špičkoví herci, kteří odvedli dobrou práci. Hercům patří dík, protože z plytkých příběhů udělali »něco«.“

Pánové Kemr a Sovák byli od začátku obsazeni a nebo jste přemýšlel i o jiných hercích?
„Uvažoval jsem o leckom, ale tihle dva mi byli od začátku jasní, i když na sebe úplně neslyšeli. Sovák, když slyšel, že to bude Kemr, hrozně mrmlal. Každý měl jiný druh herectví. Sovák byl stylizovaný srandista, zatímco Kemr byl takový hluboký. Ale já jsem v tom cítil, že to právě ve výsledku hodí něco zvláštního. A ono to hodilo. Oba dva byli špičkoví.“

A když jste obsazoval další role, odmítl vám někdo, kdo v Chalupářích nechtěl hrát?
„A víte, že ne? Měl jsem takovou kliku, že jsem celkem nikoho neznásilňoval ani nepředělával. Oni ale věděli, že to pofrčí a že to bude dobré. Pozor, teď si nechci moc lichotit, ale herci zkrátka čekali, že to nebude průserové a že je nebudu týrat. Nikdy jsem nedělal velké umění. Snažil jsem se, aby to bylo člověčí a poctivé. A nějaké extra výboje jsem necítil, netíhnul jsem k tomu. To taky možná přispělo k tomu, že jsem toho udělal tolik a že to bylo stravitelné. Zkrátka, abych se vrátil k vaší otázce, všichni herci do toho šli rádi. A spíš byli tací, kteří by roli v Chalupářích chtěli, ale nedostali.“


Obsadil jste i syna Jiřího Sováka Jiřího Schmitzera. Tenkrát spolu ještě vycházeli a komunikovali?
„Samozřejmě. Vždyť to byl Sovák, který mě poprosil, abych dal jeho klukovi roli. A tak jsem to udělal a byl skvělý.“

V seriálu F. L. Věk hráli i manželé Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý a zatímco Bohdalka měla v Chalupářích v podstatě hlavní ženskou roli, tak Brzobohatého jste neobsadil. Proč?
„Roli zkrátka nemohl dostat každý. Na ty dva mám ale krásnou vzpomínku. Když v průběhu natáčení Věka chystali svatbu, tak se takhle jednou v šatně loučili se svobodou a já jim hrál na housle! V roce 1982 jsem je oba obsadil do seriálu Dobrá voda, ale to už bylo mezi nimi pěkně zle.“

Chalupáři měli na televizních obrazovkách premiéru v listopadu 1975 a setkali se s velkým úspěchem. Proč později nevzniklo jejich pokračování? To přece nebyla kniha nebo román, tam by šla dopsat spousta dalších dílů.
„Kdyby s tím někdo přišel, já bych od toho ucuknul. Tyhle nastavované kaše jsou vždycky špatné. Vždyť to vidíte dnes, že když se něco nastavuje, nebývá to dobré.“

Vy jste toho natočil opravdu hodně. Měl jste své oblíbené herce, které jste obsazoval častěji? Třeba nějakou partu kamarádů?
„Měl jsem rád všechny a se všemi jsem si rozuměl. Když byli dobří, tak jsem je, pochopitelně, bral raději. O partě bych snad ani nemluvil, i když jsem samozřejmě blízké herce měl. Ale raději nechci nikoho jmenovat, protože jich bylo tolik, že když bych jmenoval dva, tři, čtyři, tak bych ublížil těm, které miluju stejným způsobem a nejmenoval bych je. Vážně. Mám pár jmen na jazyku, ale neřeknu je, i když to je pokušení.“

Ani jednoho nejoblíbenějšího jste neměl, kterého byste mohl jmenovat?
„Opravdu se neodvážím. Z těch, co jsou moje generace nebo starší vážně nechci jmenovat, tam bych to nerozlišoval. Ale jako kluk, když jsem se poprvé setkal s Vlastou Burianem, tak jsem na něj čuměl jako tele. A s Werichem jsem taky dělal. Ale opatrně, dál už nejdu, protože když se blížím ke generaci, se kterou jsem dělal pořád, tak to už vážně vybrat nejde. Těch bylo... To by se vám do knížky nevešlo, kdybych vám je měl všechny jmenovat, abych neublížil těm dalším, které bych nejmenoval. Každý byl většinou dobrý, jedinečný.“


Vladimír Menšík byl silný astmatik a píchal si injekce. Byl takto nemocný už při Chalupářích?
„Už i předtím, při F. L. Věkovi. Obdivoval jsem, jak tu svoji nemoc zvládá, a jak při ní dokáže podat tak ohromné herecké výkony. Když jsem s ním točil Tažné ptáky, už na tom byl moc zle. Nemoc ho dostala, nevěděl chudák, která bije. Měl jít napravo, šel nalevo. Nevěděl vůbec, co říká. Tehdy si odskočil z natáčení a koupil jen tak šest velkých váz, aby prý zabezpečil rodinu.“

Taky holdoval alkoholu a Gabriela Vránová přiznala, jak jste jednou po natáčení měli večírek, Menšík se opil a všechny měl urážet...
„Tak se to nestalo. Bylo to 21. srpna a herci měli chuť jít do hospody. Tehdy to ale bylo o hubu, protože policie číhala na provokace. Tak jsem jim nabídl, že cestou z Višňové zajedeme raději k nám na chalupu na Sázavu, že tam také něco mám... Menšík to ale trochu přehnal, byl úplně hotový, a místo aby si odskočil, tam nám udělal v místnosti takový malý vodopád. Nikoho ale neurážel.“

Nabízely se vám herečky, abyste je obsadil? Ne nadarmo se říká, že některé to berou přes postel...
„To mě ani nenapadlo. Byl jsem takový vůl křesťansky vychovaný, že mě to ani nenapadlo. A je také ne, protože vycítily, že nejsem takhle získatelný.“

A byl jste při natáčení svědkem vzniku nějakého milostného vztahu nebo románku?
„Těch jsem zažil! Ale nemohu o nich mluvit.“

Prozraďte aspoň jeden, který je už dávno promlčený...
„Jeden bych snad zmínit mohl, protože měl krásný konec a stále trvá. Jde o vztah Pepy Dvořáka s tehdy krásnou produkční Jájou Datlovou. Vzali se a jsou šťastní dodnes. Potkali se při natáčení seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka. Tenkrát jsem byl svědkem, jak se dali dohromady, a mám radost, že jejich vztah vydržel. Vzpomínám i na krásný fór, když jí dal Pepa udělat u kuchařů v hotelu Pupp, kde jsme točili, obrovský řízek přes celou mísu. I takovou kravinu si pamatuju.“ (smích)

Foto: Nakladatelství Omega / kniha Chalupáři / Ivan Minář, Václav Nekvapil


Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština
Legendární seriál Chalupáři
Čeština

Legendární seriál Chalupáři

0.0 0
349 297
Vyprodáno
Čeština

Třicet případů majora Zemana

4.0 2
349 297
Vyprodáno
Čeština

Tři oříšky pro Popelku

0.0 0
299 254
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –
Sbírka Millennials obsahuje její populární texty (stejnojmenná báseň má na Instagramu 1,4 milionu zhlédnutí) a hluboký pohled do lidské duše, ve kterém se najde každý z nás. Čeká i s podpisem autorky Kateřiny Pokorné na 3 výherce!
Prémiový obsah
číst více
Gabriela Končitíková se studiu odkazu Baťa věnuje sedmnáct let, je autorkou několika knih na toto téma, věnuje se přednáškové a lektorské činnosti, působí jako ředitelka Nadace Tomáše Bati.