Své apokryfy psal Karel Capek postupne od pocátku 20. let až do doby krátce pred svou smrtí. Do krátkých textu volne inspirovaných nekterými z nejznámejších príbehu dejin, Starého i Nového zákona i svetové literatury shrnul svou životní filosofii, jejímž stredobodem je malý, nehrdinský clovek, který se stává stále znovu obetí velikášství, touhy po moci i absolutního presvedcení o vlastní pravde. V jednom z prvních Capkových apokryfu, Pilátovo krédo (1920), ríká pontský Pilát: „mám více smyslu pro lidi než pro jejich pravdy“, a vystihuje tak filosofické krédo Karla Capka. V casove posledním z apokryfu, Smrt Archimédova z roku 1938, odmítá recký ucenec, fyzik a patriot rímské lákadlo vlády nad svetem a zaplatí za to životem. Životní osud nejen Karla Capka, ale i všech tech, kterí se odmítali prizpusobit svetu založenému na vuli k moci, tu došel hlubokého umeleckého ztvárnení. „Pozdeji byla vydána zpráva, že ucený Archimédes prišel o život náhodou.“