Německý nacionalismus, který přišel po první světové, nikdo nepovažoval (nebo považovat spíše nechtěl) za další válečnou hrozbu. Některým možná připadalo pochopitelné, že se Německo chce opět postavit na vlastní nohy. Kdo by si ale pomyslel, že je bude ostatním státům podrážet?Ale fanatické vzhlížení ke svému vůdcovi a začleňování chlapců do Hitlerjugend už mohl kdekdo prokouknout. Lidé možná doufali, že pud sebezáchovy a lidskost nedovolí nikomu pouštět se do dalších zvěrstev. Stejně tak Marie-Laure, hlavní hrdinku knihy, neustále její tatínek ujišťoval, že do bojů by se pouštěl jen idiot.
Naproti tomu Wernerovi, který žil v dětském domově, se žádné útěchy nedostalo. Ve své zemi zpovzdálí sledoval, jak Hitlerova popularita vzrůstá, jak jeho vrstevníci nadšeně máchají pravicí a jak se začínají šířit nenávistné antisemitistické myšlenky.
Nevidomá Marie-Laure má strach. Proslýchá se, že Hitlerova ideologie o čistém, společnosti prospěšném lidu se neštítí ani těch nejhorších praktik. Mohla by se stát také terčem nenávisti?
Marie nedokáže vnímat svět zrakem, čímž dává prostor ostatním smyslům, aby si mohla dokreslit skutečnost. Anthony Doerr dokázal přenést všechny vůně a pachy, rachot i šum, dokonce i hmatové vjemy na papír. Člověk si najednou začne uvědomovat, jaké má vlastně štěstí, když jeho oči vyžadují pouhých pár dioptrií ke správnému zobrazení světa. Mnozí zatouží alespoň na jeden den zavřít oči, aby poznali, jaké to je.
Stejně tak je nutné poznamenat, že dílo Jsou světla, která nevidíme skvěle přeložil Jakub Kalina, který má na svědomí překlad knih Deona Meyera nebo Anthonyho Ryana.
Nebuďte skeptičtí k neznámému autorovi, který na náš knižní trh pronikl obrovskou mediální kampaní. Anthony Doerr si vaši pozornost rozhodně zaslouží, neboť kniha Jsou světla, která nevidíme si získá nejednoho milovníka historické literatury či příznivce společenských románů.Autor: Jakub Hrbek
