Manželský život není žádné peříčko. Pokud si ještě navíc vezmete maminčina mazánka, udrží vás ve svazku (možná) jen pomyslný zvuk biologických hodin: Tik tak… tik tak…Miluju tě… i s natáčkama je název nejnovější knihy české spisovatelky Aleny Jakoubkové. V ní tentokrát čtenářkám představuje svobodnou letušku Chiaru, bezdětnou ženu stojící před prahem čtyřicítky, která čím dál silněji vnímá tikot vlastních biologických hodin. Bohužel Chiaře ani atraktivní zaměstnání se spoustou příležitostí k procestování světa, a tak i seznámení, až dosud nepomohlo k nalezení toho Pravého.
Když jednoho dne potká na palubě letadla podnikatele Radima, celkem to vypadá, že by sen o rodině a dítěti ještě nemusel být úplně marný. Brzy tak následuje svatba, stěhování, plánování a bydlení … spolu s matinkou. Jenže kdyby jen to… Radim je maminčin mazánek a tchýně hotová „Pavoučice“ (jak si ji Chiara pro sebe trefně překřtí). Jak z toho ven, a přitom se nezbláznit a splnit si sen o dítěti?
Když jsme zastavili u pumpy, koupila jsem si v automatu kávu, protože jsem jí nechtěla udělat tu radost a požádat ji také o šálek, a ze svého piknikového košíku, do kterého jsem připravila na cestu podobné občerstvení jako ona, jsem si vytáhla vlastní řízek a s chutí jsem se do něj zakousla.
„Chiaro, tos nemusela, připravovat jídlo na cestu,“ zaševelila přeslazeně Pavoučice. „Myslela jsem, že to necháš na mně, víš přece, jak ráda pro vás vařím.“
Aby ses tou úlisností zalkla, pomyslela jsem si.
Radim ji objal. „Mami, ty jsi prostě skvělá.“
Fajn, moje řízky zbudou na mě.
„Nechceš, abych tě vystřídala za volantem?“ zeptala jsem se.
„Ne,“ odbyl mě Radim bez zájmu. „Baví mě cestou matince všechno ukazovat. Rozhodl jsem se, že na noc se uložíme někde u Lyonu. Nemohla bys přes mobil najít nějaký pohodlný hotel?“ požádal mě.
Připojila jsem se k internetu.
„Něco jsem asi našla. Thiers, kousek pod Lyonem… Mám to objednat?“ zeptala jsem se.
„Jo, objednej dva pokoje.“
No hurá, Pavoučice nebude spát na posteli mezi námi.
Alena Jakoubková vypráví velmi nenáročným stylem, což z jejího příběhu dělá ideální čtivo k odpočinku a relaxaci. Byť to, co nachystala na Chiaru, chvílemi připomíná nejen černou komedii, ale i dost slušný horor. Jaký ovšem může napsat jen sám život… Všichni hledáme z patových situací nějaký únik, a pro Chiaru se tou berličkou stává jídlo. Vaří, jí, vaří, jí… a brzy to na ní začne být taky vidět.
Samotnému příběhu nelze upřít spád ani vtip, navíc děj běží v rychlém tempu, a skoro to vypadá, že jedna katastrofa bude stíhat druhou. Tím se rovněž otevírá ideální prostor alespoň k malému zamyšlení se nad tím, kde máme sami hranici toho, co si ještě líbit necháme, a co už ne. Za jak dlouho přeteče pomyslný pohár trpělivosti?
Zápletka je vystavěna na problémech a tématech, jež jsou nedílnou součástí každodenního života. Proto čtenáři většinou i velmi blízká. Ovšem tím, že autorka po celou dobu klouže spíše jen po povrchu, aniž by se pouštěla do hlubšího rozboru konkrétních situací a emocí, které z toho mohou pramenit, a navíc ani v profilaci postav nezachází do výraznější hloubky, zůstává tak tato kniha ze všeho nejvíce právě oddechovým příběhem, u něhož se zasmějete i zhrozíte. S patřičnou zoufalostí i vztekem budete vrtět hlavou nad tím, jaké epizody může někdy rodinný život a vlastní „slepota“ přinášet, a co všechno si hlavní hrdinka kvůli svým tikajícím vnitřním hodinám nechá líbit. Byť je autorka trochu předvídatelná, a místy i poněkud přehrává, semetrika „Pavoučice“ (a kupříkladu její role na svatební cestě) se jí povedla na jedničku s hvězdičkou…
Miluju tě… i s natáčkama je příjemná a čtivá oddechovka, která neurazí. A hlavně - pro ženy jako varování před všemi „mamánky“ je to bez debat četba přímo povinná! :))
Hodnocení: 70%
Autor: Eva Šamánková
