Alena Vitásková vystudovala VUT Brno, Fakultu stavební. Od roku 1974 pracovala na různých pozicích v Severomoravské plynárenské, a. s., Ostrava, naposledy ve funkci generální ředitelky a místopředsedkyně představenstva. V letech 2001–2003 působila ve společnosti Transgas, a. s. a RWE Transgas, a. s., ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky. V období 2004–2006 byla předsedkyní představenstva Pražské teplárenské, a. s. Byla prezidentkou Klubu plynárenských podnikatelů ČR. Obdržela titul Manažerka roku 2002. Zastávala funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu 6 let, a to až do července 2017, kdy jí vypršel mandát. V pozici šéfky ERU zpochybnila stovky solárních investic, u nichž podle ní existuje podezření, že čerpají neoprávněně vysoké dotace. Už v roce 2013 varovala, že se solární byznys vymkl kontrole. Na besedě představila svou novou knihu, která je humorným příběhem s reálným základem ve světě podnikání a politiky. Po celou pracovní kariéru podporovala dobročinné akce, ať již v oblasti charity, zdravotně handicapovaných, kultury, sportu, vzdělání. Působila v čestných funkcích – například jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu Hrabyně. Byla předsedkyní dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových a také členkou správní rady mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
Solární baroni: Organizovaný zločin
Autorka přichází s humorným příběhem s reálným základem ve světě byznysu a politiky. Dozvíte se, jak nenápadně vytunelovat státní pokladnu a vytřískat z toho „prospěšný projekt“, jak se dělá dnes populární lobbing, jak se z jedněch mohou stát „Solární boháči“, zatímco z druhých „Solární chudáci“. A konečně dozvíte se, jakou cenu má slunce pro vás i pro ty druhé. Nehledejte zde jména z obrazovek televizorů, podobnost je čistě náhodná, i když fantazii se meze nekladou. Především se zasmějte a pobavte, ale i zamyslete nad tím, jak moc je román podobný dění kolem nás. Na knihu navazuje druhý díl, s podtitulem Příprava mé vraždy.
Dnes jsme se potkali u druhého dílu vaší knihy Solární baroni. Zastávala jste funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu 6 let, jak bylo těžké odolávat tlakům a ve funkci vydržet?
Já jsem už bojovala dva měsíce poté, co jsem byla jmenovaná, protože ty tlaky začaly okamžitě po mém nástupu do funkce. Tlaky byly od prvopočátku, nejprve v menší míře a končilo to až policejní ochranou. Ty útoky byly z mnoha stran a situace nebyla opravdu jednoduchá.
Po vypršení vašeho mandátu došlo k organizační změně. V úřadu již není jeden šéf, ale pětičlenná rada. Co si o tomto myslíte?
To je těžká otázka. Nerada bych chtěla posuzovat práci mých kolegů, kteří nastoupili. Práce, za kterou jsem zodpovídala já sama je teď rozdělena mezi pět lidí, a každý zodpovídá jednou dvacetinou. Já mám ráda, když má zodpovědnost jeden člověk.
Co byl váš největší přínos za těch šest let v úřadu?
To, že jsem naštvala ty lumpy. Ale to by bylo málo. Po mém nástupu jsme udělali řadu kroků. 750 miliard korun, které nezaplatíme, a někomu chybí. Chybí několika jedincům. Například podpora biometanu. Zamezili jsme tomu, aby se udělaly další lumpárny. Když jsem dělala jednoduchou bilanci, tak jsem zjistila, že každému z vás ERU pod mým vedením ušetřil zhruba 3500,- Kč ročně na osobu. Na rodinu to je nějakých 14000,-Kč, po dobu 20 let je to asi 280000,-Kč. To jsme udělali my.
Co vás přimělo vstoupit do spisovatelských vod?
Já jsem celý život dělala business, 43 let. Do státní sféry jsem se dostala posledních šest let, když jsem si byla jistá, že zúročím vše, co jsem se naučila. Relax jsem pak viděla v tom psaní.
V knize zmiňujete hned na začátku například Švejka nebo Černé barony. Jsou nějaké spojnice mezi těmito díly a Solárními barony?
V žádném případě bych se nechtěla srovnávat s velikány české literatury, takové ambice nemám. Nicméně v obou knihách vidím nejen vtip, ale i ty hrůzy. V Solárních baronech také vidím určité spojitosti, kde je popsáno, co se dnes děje.
Snaží se čtenáři odhalovat v postavách skutečné osobnosti?
Každý život je námět na román. Podobnost osob je fantazie. U první knihy jsem slyšela, že se na mě chystají žaloby, ale nějak jsem to ustála.
Kdykoliv se objeví kniha inspirována skutečnými zážitky, tak čtenáře zajímá, kolik z toho se opravdu stalo. Jak je to u Solárních baronů?
Byla jsem velmi mírná, kdybych napsala všechno, tak vás trefí šlak.
Jak těžké pro vás bylo vybalancovat tu humornou formu s těmi až hororovými skutečnostmi, které jste chtěla popsat?
Nejhorší balanc mě čeká u posledního dílu. Tam je ten balanc nejsložitější.
Připravujete nějaký další námět ke zpracování?
Momentálně dodělávám ten třetí díl. Psaní mě hodně baví a něco už v hlavě mám.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
