Aňa Geislerová, úspěšná česká herečka a držitelka pěti Českých lvů, je autorkou knihy P.S. Jedná se o deníkové zápisky či fejetony z jejího života dotýkající se rodiny, lásky nebo dětství. Kniha vyšla v listopadu roku 2015 a zaznamenala enormní úspěch u čtenářů. Jako bestseller se drží již dlouho v absolutní špičce nejprodávanějších knih v ČR a navíc získala cenu čtenářů v soutěži Magnesia litera 2016.
13. května jsme se mohli s Aňou setkat na knižním veletrhu v Praze.
Aňo, jak se máte?
Tuto otázku ráda nemám, protože se nad ní vždycky vážně zamyslím. Vlastně úplně zbytečně přemýšlím, jak se mám. Tak jsem na ni vymyslela odpověď, která je naprosto skvělá a funguje, protože vám řekne hodně o těch lidech, co se ptají. Vždy říkám „Mám se tak, jak si zasloužím.“
U křtu jste říkala, že jste začala psát, protože jste neměla do čeho píchnout. Začala jste psát fejetony a stala jste se paní spisovatelkou.
Já se za spisovatelku nepovažuji. Raději se označuji jako „autorka“. Ono se psaní se mnou táhlo už asi odjakživa. Když se mě lidé ptají, proč jsem herečka, ani sama nevím. Ono mi to přišlo asi normální, když jsem všude kolem sebe měla herce. Kdybych vyrůstala mezi kuchaři, asi bych byla kuchařkou. A jelikož byl můj tatínek taky novinář, tak mi přišlo vlastně normální, že lidi doma sedí a píšou. Je to prostě krásná práce.
Jak píšete? Na počítači, ručně, nebo si píšete poznámky?
To, co si potřebuju nejrychleji zapsat, si píšu v ruce a pak to píšu na PC. Důležití jsou pro mě editoři, protože píšu bez háčků, čárek a gramatických pravidel.
Kde berete čas při třech dětech? Natáčení, psaní…
Sama nevím, někde mezi tím. Na natáčení se hrozně moc čeká. Člověk pracuje jen chvilku a pak dlouho čeká. Takže tam vzniká čas na psaní. A pak kde se dá…
Jak dlouho jste psala knihu P.S.?
Tato kniha vznikla tak, že jsem začala psát pro časopis Ell. Když jsem knihu odevzdávala, myslela jsem si, že to trvalo tak 3 roky, ale ve skutečnosti to bylo tak 5 let. Úplně první fejeton, který jsem psala, byl o dovolené, kde jsme slavili dceřiny 3. narozeniny, a jí teď bude 9.
Nedílnou součástí vaší knihy je množství ilustrací, které jsou naprosto úžasné. Jejich autorkou je vaše sestra Lela. Jak vznikaly? Seděla jste sestře modelem, nebo vás Lela natolik zná, že to ani nepotřebovala?
Já o jejich vzniku skutečně nic nevím. Nikdy jsem u toho nebyla. Je pravda, že mě má opravdu nakoukanou. Nikdy jsem k jejím kresbám neměla výhrady, mně se líbí. A fakt je, že někdy vidím nějakou svoji fotku a říkám si: „Jé, to je jakoby to malovala Lela“.
Prozradíte nám, o čem bude další kniha?
Chtěla bych, aby další kniha byla pro děti, nebo mnohem více o dětství. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Jednou jsem byla na takovém výletu, kdy jsme každé ráno začínali meditacemi, což je pro mě velký problém, zastavit ten tok myšlenek. Takže jsem si vždycky našla jednu věc, na kterou jsem se soustředila. Během těch mých meditačních zamyšlení jsem vlastně vymyslela, jak to bude, o čem to bude. Každopádně bych chtěla, aby to bylo něco, co se bude dát číst dětem.
Jak vás napadla tahle grafická úprava knihy, připomíná mi to Moleskina. Podílela jste se na tomto vzhledu?
Ano, aby to vypadalo jako Moleskin, jsem opravdu chtěla já. S jednou grafičkou jsme dlouho přemýšlely, jak to udělat, aby kniha vypadala zajímavě. Nakonec jsem narazila na knihu s podobným vzhledem. Návrh obálky pak dělala Lela. S tou gumičkou jsme pak měli perné chvilky, jako z těch vtipných scének, protože jsme dlouho čekali na gumičky. Pak konečně přišly a zase nebyla nabarvená ořízka, takže jsme pořád na něco čekali. Barvu jsme pak vybírali podle jedné ilustrace, která už byla hotová. Ta barva mi přijde vyloženě šťastná.
Ve své knize se zmiňujete o chalupě. Chalupaření je český fenomén. Jste ten typ, který se zašije na zahrádce s knížkou, nebo jste spíš ten typ, co se hrabe v hlíně?
Na to je jednoduchá odpověď… my máme chalupu s maminkou. Máma nás tam úkoluje. Většina lidí jezdí na chalupu odpočívat a relaxovat, ale v naší rodině to tak není. Chalupaření miluji, ale ne v naší rodině, protože když si člověk na chvíli sedne, už má pocit, že zahálí, nebo že se to nehodí. V klidu si sednout, to je chalupaření podle mých představ.
Autor: Kateřina Kurková
Autor: Kateřina Kurková
