Vždycky jsem chtěla být spisovatelkou. Už na prvním stupni ZŠ jsem psala různé kratší příběhy a snila o vydání vlastní knihy. Inspiraci jsem hledala hlavně v životních příbězích svých blízkých, v situacích kolem sebe. Knihu Všechno bude dobrý, Beth jsem napsala, když mi bylo čtrnáct. V době distanční výuky, covidové izolace, kdy jsem trávila většinu času mezi čtyřmi stěnami svého pokoje...
Proč právě téma anorexie?
Počty nemocných s mentální anorexií se pořád zvyšují. Hlavně u dospívajících dívek o anorexii slýchám často. Myslím, že by se o tom mělo mluvit. Ve škole jsme měli několik přednášek o prevenci poruch příjmu potravy. Některé byly od Centra Anabell, se kterým jsem teď navázala spolupráci. Hodně jsem si z přednášek odnesla, a právě téma anorexie mě zaujalo nejvíce.
Také mám kamarádku, která si anorexií prošla. Naštěstí se poměrně rychle vyléčila a už je v pořádku. O poruchách příjmu potravy vychází více knížek, většinou jsou ale temné a depresivní. Proto jsem chtěla napsat příběh o překonání nemoci a o dalším životě s touto zkušeností.
Vaší kamarádce se podařilo anorexii porazit. Co je podle vás v boji s touto nelehkou nemocí nejdůležitější?
Samozřejmě čím dříve se anorexie odhalí, tím lépe. Myslím si, že během léčby je důležitá hlavně podpora ze strany rodiny a kamarádů. A zásadní roli určitě hraje osobnost psychoterapeuta nebo nutričního terapeuta, který pacienta nemocí provází. V mé knize tuto důležitou úlohu hraje terapeutka Andrea.
Kromě anorexie se v knize řeší také první vztahy, láska… Jak to máte se zamilováváním vy sama?
Myslím, že každá dospívající dívka se snadno zamilovává. Ale pro mě je to věc soukromá, takže bych ji tady nerada přehnaně rozebírala :-).
Je vaše kniha určená i dospělým, nebo cílí vysloveně na náctileté čtenáře?
Kniha je převážně pro teenagery, nicméně už ji četlo i mnoho dospělých a všem se líbila. Hlavně rodičům náctiletých, kteří tak nahlédli do světa svých dětí a zároveň zavzpomínali na léta vlastního mládí. Někteří rodiče mi děkovali, že je kniha svým způsobem uklidnila nebo jim umožnila lépe pochopit, co se děje v hlavách jejich dcer.
Který čtenářský ohlas vás nejvíce potěšil?
Zatím všechny reakce byly veskrze pozitivní a všechny mě potěšily. Mám velkou radost z toho, že se čtenářům moje kniha líbí a každá taková reakce mi zlepší den. Také jsem zažila několik velmi dojemných situací, když jsem svou knihu hned po vydání rozdávala přátelům, kteří jí pomáhali na svět. Protože byli prvními čtenáři, kritiky, rádci, sdíleli mou radost z toho, že kniha vyšla.
Máte nějakou radu pro mladé, začínající spisovatele?
Pokud chcete vydat knihu, ať už prózu nebo poezii, nevzdávejte to. Někdy se to zdá beznadějné, ale když budete hledat co nejvíce různých cest, jednou vaše dílo určitě spatří světlo světa. A věřte mi, že ta práce za to stojí!
Budete v psaní knih pokračovat?
Průběžně píšu kratší příběhy, povídky. V psaní knih bych ráda pokračovala, protože mě to naplňuje. Teď mám spoustu nápadů a začínám vytvářet něco většího, tak uvidíme, jak se bude příběh dál vyvíjet. I pro mě to bude překvapení.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv autorky
Samozřejmě čím dříve se anorexie odhalí, tím lépe. Myslím si, že během léčby je důležitá hlavně podpora ze strany rodiny a kamarádů. A zásadní roli určitě hraje osobnost psychoterapeuta nebo nutričního terapeuta, který pacienta nemocí provází. V mé knize tuto důležitou úlohu hraje terapeutka Andrea.
Kromě anorexie se v knize řeší také první vztahy, láska… Jak to máte se zamilováváním vy sama?
Myslím, že každá dospívající dívka se snadno zamilovává. Ale pro mě je to věc soukromá, takže bych ji tady nerada přehnaně rozebírala :-).
Je vaše kniha určená i dospělým, nebo cílí vysloveně na náctileté čtenáře?Kniha je převážně pro teenagery, nicméně už ji četlo i mnoho dospělých a všem se líbila. Hlavně rodičům náctiletých, kteří tak nahlédli do světa svých dětí a zároveň zavzpomínali na léta vlastního mládí. Někteří rodiče mi děkovali, že je kniha svým způsobem uklidnila nebo jim umožnila lépe pochopit, co se děje v hlavách jejich dcer.
Který čtenářský ohlas vás nejvíce potěšil?
Zatím všechny reakce byly veskrze pozitivní a všechny mě potěšily. Mám velkou radost z toho, že se čtenářům moje kniha líbí a každá taková reakce mi zlepší den. Také jsem zažila několik velmi dojemných situací, když jsem svou knihu hned po vydání rozdávala přátelům, kteří jí pomáhali na svět. Protože byli prvními čtenáři, kritiky, rádci, sdíleli mou radost z toho, že kniha vyšla.
Máte nějakou radu pro mladé, začínající spisovatele?
Pokud chcete vydat knihu, ať už prózu nebo poezii, nevzdávejte to. Někdy se to zdá beznadějné, ale když budete hledat co nejvíce různých cest, jednou vaše dílo určitě spatří světlo světa. A věřte mi, že ta práce za to stojí!
Budete v psaní knih pokračovat?
Průběžně píšu kratší příběhy, povídky. V psaní knih bych ráda pokračovala, protože mě to naplňuje. Teď mám spoustu nápadů a začínám vytvářet něco většího, tak uvidíme, jak se bude příběh dál vyvíjet. I pro mě to bude překvapení.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv autorky
