Ve čtvrtek 8. září v 16.00 se uskutečnila v KNIHCENTRUM.cz DŮM KNIHY Ostrava beseda s hercem Miloňem Čepelkou.
Kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou Nedělńátko, aneb s Cimrmanem v zádech není jen pohledem do zákulisí oblíbeného českého divadla, je pohledem za kulisy samotného Miloně Čepelky. Jeho role hraběte von Zeppelin, princů Jasoně a Drsoně či praktikanta Hlaváčka, nemluvě o četných ženských postavách, jsou bez nadsázky kultovní. Miloň Čepelka přitom není jen hercem výrazných komických rolí. Je též spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana a zároveň vůbec jediným člověkem, jenž hrál i v „konkurenčním“ Salonu Cimrman. Miloň Čepelka není jen tím, kdo rozdává smích, jeho záběr je mnohem širší. Je autorem několika sbírek povídek a románů s veskrze hororovou tematikou, a také několika epických básní o smrti. Uvádí dechovku a píše pro ni texty, zatímco v šedesátých letech psal texty pro hvězdy pop music, třeba pro Martu Kubišovou.
Miloň Čepelka se ke vzniku knihy vyjádřil takto: „Když se mě nakladatelství Vyšehrad zeptalo, zda bych se nechtěl knižně vyzpovídat z toho, co jsem v životě napáchal, byl jsem v rozpacích. Vyšehradskou edici rozhovorů znám a pochyboval jsem, patřím-li do ní. Ostatně – kvůli sobě, nebo kvůli Cimrmanovi? Kdo by mě zpovídal? Navrhli mi Aleše Palána. Jsem váhavý, ale zacloumala mnou zvědavost. A hle, už když jsme si prvně podali ruce, věděl jsem, že ano, to je ten pravý! Důvěra k němu stoupala s každým dalším setkáním a výsledek našich sedánků máte v ruce.“
Dnes se budeme točit kolem Cimrmana, budeme ho mít v zádech. Ale kdopak nám tu dnes chybí?
Mohl bych říct, že Zdeněk Svěrák, ale já řeknu, že nám tady chybí Cimrman. Ale ten nám chybí leckde a pořád. Já začnu tím, že 50 let s Cimrmanem, což je také i kniha, není 50 let, ale mělo by se to jmenovat 49 let s Cimrmanem. Kolegové, hlavně ti techničtí, kteří s tímto nápadem přišli, jsou netrpěliví a domnívají se, že bychom se také té padesátky nemuseli dožít. To je ale budoucnost, dnes jsme zde kvůli jiné knihy, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad a já jsem za to vděčen, že je to napadlo. Měl jsem strach, kdo by se mnou ten rozhovor vedl a po nějaké době padla volba na novináře a spisovatele Aleše Palána, tak jsem věděl, že to asi bude správná volba.
Když jsme sem ráno jeli, připomínala mi kolegyně, že dnes je výročí, kdy bylo založeno Divadlo Járy Cimrmana. I to popíráte?
I to popírám, protože divadlo bylo založeno v roce 1966. Pravda je, že na tom podzimu se to blížilo k realizaci, ale velmi nesměle. Domluvili jsme se, že každý napíše jednu hru. První hru přinesl Zdeněk Svěrák, to byl slavný Akt. Pak přišel Ladislav Smoljak s Vyšetřováním ztráty třídní knihy, třetí hra byla Domácí zabijačka od Jirky Šebánka. To byl člověk, který nás k tomu všemu navedl.
S Jirkou Šebánkem jste se potkal na takovém neobvyklém místě, pokud se nemýlím.
Armádní rozhlas Praha, ano. Já si tady ale musím opět postěžovat na současné novináře, neboť dokazují, že tu knihu nanejvýše prolistovali. Dočetl jsem se v různých recenzích, že Miloně Čepelku přivedl do rozhlasu Jiří Šebánek, ale já jsem tam přišel sám a Jirka už tam byl jako zavedený redaktor. Takže teprve tam jsme se poznali.
Máte už záruku, že si texty z Divadla Járy Cimrmana, pamatujete už velmi dobře, když jste odehráli obrovské množství repríz?
Záruka ne, je pravda, že už mám vyorané jakési brázdy.
Ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký máte dvojroli prince Drsoně a prince Jasoně. Stalo se vám někdy, že jste to popletl?
Ano, jednou se mi stalo, že jsem sice říkal správné texty, ale běžel jsem na opačnou stranu, než jsem měl. Jasoň bydlí napravo a Drsoň bydlí nalevo. Já jsem vykřikoval za Drsoně a šel jsem jinam. Byl tam z toho pěkný guláš.
Miloň Čepelka je původní profesí kantor. Kde jste se vlastně potkali se Zdeňkem Svěrákem?
To bylo v roce 1954, když jsme se potkali na pedagogické vysoké škole. Tam jsme se potkali a hned jsme si padli do oka, psali jsme povídky, básníčky a podobně. Vydávali jsme spolu školní časopis, ale to vše v knize je, nerad bych prozrazoval.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
