Clemens Kuby (65) vyrůstal v Bavorsku, v Berlíně vystudoval filmovou režii a byl spoluzakladatelem německé strany Zelení. Po volebním úspěchu z ní odešel a ve svých 31 letech po pádu ze třetího patra příčně ochrnul. Zázrak spontánního uzdravení ho přivedl na životní cestu hledání podstaty lidského zdraví. Natočil desítky filmových dokumentů, je nositelem řady prestižních cen a autorem několika knih (Na cestě do sousední dimenze, Léčení – Zázrak v nás, Mental Healing – Tajemství sebeléčení a uzdravení a karetní sada navigátor. Začátkem listopadu vychází jeho novinka Zázračné zdraví – Návod k jinému myšlení). Jeho druhý bederní obratel je dodnes rozdrcen, ale on se cítí zcela zdráv. U nás vydává jeho knihy nakladatelství Eminent (www.eminent.cz). Při příležitosti 20 let své existence ho k nám letos od 2. do 4. listopadu pozval měsíčník REGENERACE (www.regenerace.cz)
Procestoval jste spoustu zemí a máte mnoho zkušeností s léčiteli a šamany z celého světa. Jaký je váš největší zážitek?Když jsem pracoval na dokumentu a knize Na cestě do sousední dimenze, potkal jsem na celém světě mnoho vynikajících léčitelů i šamanů. Nikdy ale nezapomenu na zážitek z Německa, který najdou čtenáři v knize Léčení – zázrak v nás. Uvádím v ní případ Martina, který si jako dítě nejraději hrál s tanky a na střílení. Do devatenácti trpěl těžkou epilepsií. Matka mu odebrala léky a jednu z těžkých atak dokonce za přítomnosti lékařů sama natočila. Synovi se při ní v mysli vynořila scéna jeho poslední smrti, kdy mu v Rusku ruční granát roztrhal lebku. Podle lékařů byl tento spontánní návrat do minulosti jen dalším silným záchvatem epilepsie. Chtěli ho utlumit novými léky, ale ona jim to zakázala. Tak ho tedy na její prosbu jenom drželi, aby se během záchvatu nezranil. Jak se ukázalo, byl to přitom jeho poslední tak zvaný epileptický projev.
Jakým způsobem byste jednoduše vysvětlil smysl práce s myslí?
Podívejte se na to, co říká dnešní fyzika o podstatě našich těl. Skládáme se z orgánů, ty z buněk a buňky z molekul. A molekuly? Z atomů. A z čeho atom? Z 99,9 procent z prázdnoty. Jsme tedy u mého strýčka (zakladatele kvantové fyziky Wernera Heisenberga, pozn. red.) a u Einsteina. Naše společnost je ale bohužel názoru, že prázdnota, tedy vakuum, je zcela „zanedbatelný“ díl naší bytosti, a zabývá se raději tím „podstatným“. Ovšem ve skutečnosti jen desetinou procenta. Hmotou. Zatímco 99,9 procenta představuje náš duch. Nositel naší mysli. Díky němu dokáže každá naše buňka být šťastná.
Domníváte se, že lidé na Východě jsou více otevření než na Západě?
Musím se přiznat, že jsem si nijak podstatných rozdílů v naší a východní společnosti nevšiml, tedy samozřejmě pokud nešlo o buddhistický klášter nebo přímo lidi okolo Dalajlamy.
Omezí se nějak nemocnost, pokud na sobě člověk začne pracovat a přicházející nemoci řeší podle vašeho návodu?
Už dlouho spolupracuji s jednou významnou švýcarskou zdravotní pojišťovnou. Pokud její členové absolvují můj seminář, který společně pořádáme několikrát do roka, dostanou opravdu výraznou slevu na pojistném. Jak mi řekl ředitel té společnosti, mimochodem uznávaný alopatický lékař, kdyby neměli výsledky, nedělali by to.
Vy jste přitom svoje zdravotní pojištění prý zrušil?
Už před mnoha lety.
Jak byste představil vaši novou knihu Zázračné zdraví čtenářům, kteří o ní ještě vůbec nic neví?
Dá se říci, že v mnohém navazuje na tu předchozí nazvanou Mental Healing, Mentální léčení, a karetní sadu Navigátor, která k ní patří. Má podtitul Návod k jinému myšlení, což mnoho napovídá. Je důležité, aby si každý člověk uvědomil starou, ale stále platící pravdu: „Jak myslím, takový jsem.“ V poslední knize nabízím několik zajímavých technik, například metodu duševního psaní. Čtenář se nejprve naučí, jak shromáždit obraz bolesti, a potom přichází jeho rekonstrukce. Ukazuji lidem deset základních činitelů nemoci a samozřejmě nechybí příklady z praxe, které vedly k uzdravení. Nemoc totiž splnila svoji úlohu a mohla odejít. V závěru této techniky potom dostane čtenář svůj osobní scénář pro novou skutečnost, pro opravdu zázračné uzdravení.
Jiří Kuchař
