V úterý 3. února navštívil Dům knihy ekonom a ekonomický publicista Pavel Kohout, který zde představí knihu Ďáblův slovník ekonomie a financí.
Odpověděl nám na pár otázek, které jsme mu položili. Ptali jsme se nejen na jeho knihu, ale také na Ostravu a jeho koníčky.
Na pulty knihkupectví se právě dostala kniha Ďáblův slovník ekonomie a financí. Mohl byste ji čtenářům představit?
Během dvaceti let práce ve financích jsem napsal několik zcela seriózně míněných knih, které měly většinou i více vydání. Ďáblův slovník je ovšem kniha humoristická. Ale není to žádný laskavý český humor. Je to kniha sarkastická a dost nemilosrdná vůči některým profesím. Centrální bankéři mě například nebudou mít rádi, pokud se jim nedopatřením dostane do ruky. Ani podprůměrní akademičtí ekonomové, jichž je bohužel většina.
Ďáblův slovník ekonomie a financí je určený především pro běžného čtenáře, i když finanční profesionál si také přijde na své. Myslím, že inteligentní pracovník banky nebo pojišťovny, který má trochu smyslu pro humor a je schopný se zasmát sám sobě, knihu ocení. Ale kromě vtipů a satiry na účet vlastní profese kniha obsahuje i řadu praktických poznatků: jak předcházet světovým válkám, co znamená míra rozvodovosti jakožto ekonomický indikátor, jak reagují ceny hrobů na realitní cenovou bublinu, co to ve skutečnosti je deflace a co s ní dělat, a konečně, můj nejoblíbenější bod: jak vydělávat na inflaci, která jinak lidi ochuzuje.
Co vás k napsání této knihy inspirovalo?
Před Vánocemi roku 2013 jsem v Londýně nakupoval nějaké knihy – myslím, že to byla Simonova kočka, která mezitím vyšla i česky. (Vřele doporučuji.) Jak jsem stál ve frontě před pokladnou, prohlížel jsem si malé knížečky, které jsou nalíčeny na ty, kdo ještě potřebují nějakou maličkost na poslední chvíli. Do rukou mi padla publikace s lákavým názvem Shit Happens (česky zhruba asi Občas šlápneš do hovna). Otevřel jsem ji a v tiráži stálo Printed in Czech Republic. Řekl jsem si „Hle, nebesa mi seslala znamení!“ A pustil jsem se do práce.
Vaším koníčkem je umělecká fotografie. Kdybyste měl na několika fotografiích zachytit Ostravu, která místa byste si vybral?
Fotograficky nejzajímavější je pro návštěvníka Ostravy nepochybně areál hutí, kde je dnes kongresové centrum. Byl jsem tam několikrát a pokaždé jsem s chutí pořídil několik snímků. Mám rád industriální stavby a konstrukce a ostravské hutě mě uchvátily. Rád bych se vrátil, abych měl více času na hledání neobvyklých pohledů.
Jak hodnotíte současnou ekonomickou situaci Ostravska a jaké vidíte možnosti jejího zlepšení?
Nepovažuji se za odborníka na konkrétní průmyslová odvětví, o nichž může být řeč, ani na místní rozvoj. Kdybych ale měl poradit jednu věc, která v Evropě funguje hlavně ve Švýcarsku, byla by to samostatnější rozpočtová politika v krajích. Nynější kraje jsou hlavně mechanismy pro přerozdělování peněz. Ve Švýcarsku ale kantony samy rozhodují o výši daní z příjmů: kromě federální daně, která má poměrně nízkou sazbu, si každý kanton může (a vlastně musí) vypsat vlastní daně. Relativně chudší kanton tak může lákat investory a rezidenty na nízké daně, zatímco třeba bohaté kantony jako Ženeva nebo Curych si mohou dovolit uvalit vyšší sazby.
Výsledkem je, že Švýcarsko nemá žádný kraj nebo kanton, který by byl vysloveně problémový: daňová konkurence nastolí přirozenou rovnováhu. Jistě, jako obyvatel Prahy jsem vlastně sám proti sobě, protože Pražáci by určitě platili nejvyšší sazby, ale myslím, že toto by byla účinnější pomoc regionům než jakékoli dotace.
Text: Kateřina Žídková